Lidé v ulicích Hongkongu protestovali tři měsíce, k politickým změnám to nevedlo

Letošní prodemokratické hnutí v Hongkongu dostalo po celém světě jméno Deštníková revoluce. Tisíce demonstrantů se otevřenými deštníky bránily před policejním slzným plynem. Ve skutečnosti to ale žádná revoluce nebyla. Ani více než sto dní protestů k politickým změnám v Hongkongu nevedlo. Do nového roku proto vstupují tamní studenti s pocitem zklamání.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstranti v Hongkongu

Demonstranti v Hongkongu | Zdroj: Reuters

"Jsem zklamaná ze dvou věcí. Samozřejmě mě mrzí, že ani po tolika dnech protestů vláda nic neudělala. Problém byl ale i to, že hnutí nemělo žádného vůdce, který by dokázal radikálnější demonstranty uklidnit," říká 25letá studentka Lorreta Hon, která strávila poslední měsíce v ulicích Hongkongu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Protesty v Hongkongu patřily k hlavním zahraničním událostem roku 2014. Ohlédl se za nimi Viktor Daněk

Na rozdíl od svých kamarádů na ulicích ale nepřespávala. Oblíbila si hlavně protestní místo u vládních budov, takzvané Admirality.

"Vybudovali tam prostor pro samostudium, uprostřed dálnice vznikla úžasná studovna. Také tam byla místa pro zásobování demonstrantů, dokonce tam postavili dámské toalety s kosmetikou a hygienickými potřebami. Bylo to jako v Utopii, kde jsou si všichni rovni," popisuje.

Protesty začaly v pátek 26. září. Do ulic tehdy vyšla jen necelá stovka studentů. Policie ale demonstraci rozprášila a vůdce protestu pozatýkala. V reakci na to už byly v sobotu stovky lidí, v neděli tisíce. V noci pak policie zakročila obušky a slzným plynem.

Policie proti demonstrantům v Hongkongu použila slzný plyn a pepřový sprej | Foto: Reuters

Ale ani brutální zásah protesty neukončil. Z tisíců lidí se staly desetitisíce. Pozornost celého světa směřovala právě na Hongkong. Policie od dalších zásahů upustila a hongkongské ulice začaly žít vlastním životem.

"Myslím si, že tohle hnutí žádné vůdce nemá. Joshua Wong ani nikdo jiný nedokázal davy v ulicích ovládat. Chodili jsme protestovat tak nějak sami. Samozřejmě, že tu jsou výraznější osobnosti, ne všichni s nimi ale souhlasí," vzpomíná na protesty studentka Loretta.

Požadavek demonstrantů byl jednoduchý: plně demokratické volby v roce 2017. V chystané volební reformě si totiž centrální vláda vymínila, že sice dovolí všelidové hlasování o příštím vůdci, jak se při přebírání britské kolonie do své správy před lety zavázala. Peking si ale vyhradil právo občanské kandidáty předvybírat.

Demonstranti opouštějí svůj tábor v centru Hongkongu | Foto: Reuters

To se hlavně mladým obyvatelům Hongkongu nelíbilo. Jejich rodičům se ale často odpor formou protestů zdál příliš radikální.

"Můj otec tohle hnutí nepodporuje. Ani máma ne, ale řekla bych, že ta má větší empatii pro studenty. Nebránila mi totiž chodit na protesty. S tátou jsme se kvůli protestům mockrát škaredě pohádali," vypráví Lorreta Hon.

Brzy se ukázalo, že ani demonstranti nejsou jednotní. "Demonstrovali jsme tím nejpoklidnějším způsobem, jak jen to šlo. Jak je ale vidět, ničeho jsme tím nedosáhli. Myslím, že příště se začne hodně z nás přiklánět k radikálnějším formám protestu. Docela se toho bojím, ale když uspějí, budu ráda," uzavírá účastnice demonstrací.

Hongkongská vláda neustoupila v ničem a barikády v ulicích v prosinci vyklidila. Mladá generace ale ze svých ideálů neustoupila. Příběh proto nejspíš není u konce.

Hongkong pod čínskou správou | Foto: Český rozhlas

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme