Vědci našli v Antarktidě kometární prach

Vědci o tomto nálezu a o následující identifikační analýze vzorků publikovali článek v časopise Earth and Planetary Science Letters. Obecně mají vědci jen velmi málo možností, jak se k materiálu z komet dostat. První z nich je odběr vzorku přímo z komety nebo z jejího těsného okolí, kde je hustota prachu či plynu dostatečně vysoká (z tzv. komy).

Pro tento účel je třeba k příslušné kometě vyslat sondu a posléze zabezpečit návrat jejího pouzdra se vzorky prachu či jiných částic na Zemi. To se zatím povedlo pouze jednou v historii, když sonda Stardust-NExT odebrala vzorky materiálu z komy (kulové obálky) komety Wild 2. Přistávací modul sondy Rosetta, která nedávno navštívila kometu Čurjumov-Gerasimenko, však vzorky materiálu z jejího povrchu na Zem nedopravil, pouze je zkoumal na místě.

Někdy se vědcům poštěstí sesbírat trochu kometárního prachu pomocí letadel, balónů či jiných strojů, které létají vysoko ve stratosféře. Zde hrají úlohu sběračů kousky lepivé fólie, umístěné na vnějším povrchu stroje.

Při hledání kometárního prachu v Antarktidě se museli vědci ponořit skoro 20 metrů do nitra ledové a sněhové pokrývky v místě zvaném Tottuki Point. Odsud odebrali celé kusy ledu, které roztavili teprve v laboratoři. Poté, co ze vzorku odtekla nadbytečná voda, vědci v něm odhalili přes 40 velmi malých a atypických částeček prachu o rozměrech od 10 do 60 mikrometrů. Tedy kromě ostatních zhruba 3000 obvyklých mikrometeoritů.

Nejdříve si vědci mysleli, že jde také o “běžný” meteoritický prach, ale po asi pětileté analýze chemického a mineralogického složení zjistili, že materiál pravděpodobně pochází z komety. Šlo totiž o chondritický porézní meteoritický prach, jehož složení se příliš nelišilo od složení vzorku kometárního prachu, získaného při návratu sondy Stardust nebo od kometárních vzorků ze stratosféry. Do této doby vědci nevěřili, že by jemný kometární prach mohl přežít sestup zemskou atmosférou.

Zdroje: Phys.Org, Science Magazine, Earth and Planetary Science Letters