Tenhle kapitán není ledasjaký. Vlastní loď nemá a ostatní zdraví hymnou
Do druhého největšího přístavu Evropy každoročně připlouvá na 13 tisíc lodí. Když se do hamburského přístavu chystá vplout velká nákladní loď nebo výletní křižník, ví se o nich už několik hodin dopředu. Je to tím, že než zakotví, musejí zdolat přibližně 40 kilometrů dlouhý úsek Labe. Na jeho břehu sedí už více než šedesát let kapitán bez lodi, jehož jediným a čestným úkolem je zdravit velké lodě.
Loď, která kolem mě a dalších diváků proplouvá, se jmenuje OCL Montreal, patří k hongkongské flotile, postavena byla v Jižní Koreji, je to typ Panamax, to znamená, že se vejde do panamského průplavu.
Ten, kdo mluví do mikrofonu v malé kabině uvnitř restaurace a informuje kolemjdoucí, je kapitán bez lodi – vítací kapitán, jak se mu říká. Jmenuje se Eckart Bolte a je mu 66 let. Vítacích kapitánů je pět a ve službě se střídají, protože každý den od rána až do západu slunce musejí zdravit lodě, které vplouvají do přístavu. A zdraví je jejich hymnou.
Do přístavu připluje někdy i 60 lodí denně
Za třináct let, které Eckart Bolte slouží jako vítací kapitán, ještě nikdy nezdravil českou loď. A jak říká, sám pochybuje, jestli sem vůbec nějaká loď s českou vlajkou od moře připlula. Ale pokud by připlula, kazetu s českou hymnou má připravenou.
Tradici vítání lodí zavedl v roce 1952 Otto Friedrich Behnke. Jako malý kluk mával ze břehu na proplouvající lodě, které si ho ale nevšímaly. Tenkrát se malý Otto rozhodl, že až vyroste, tak to změní. Slovo dodržel.
Slunce už zapadlo, šichta proto končí a Eckart Bolte si na papírek poznamenal dnešní statistiky, které předčítá do mikrofonu.
Devět lodí a nejčastěji se hrála singapurská hymna. V létě, kdy jsou dlouhé dny, zahraje pan Bolte během služby třeba i šedesáti lodím.
