Tuny materiálu musí do vlaku. Autem se lyžaři do Wengenu nedostanou

Soukromá auta do Švýcarského Wengenu nesmějí. I lyžaři jedoucí k závodům Světového poháru si tak museli zahrát na stěhováky a veškeré své vybavení museli na místo dopravit místní úzkokolejkou.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ondřej Bank ve vlaku cestou na Lauberhorn, kde se jede nejdelší sjezd sezony

Ondřej Bank ve vlaku cestou na Lauberhorn, kde se jede nejdelší sjezd sezony | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

„Když jsem přijel poprvé do Wengenu, šel jsem se zeptat, jak se dostanu nahoru. Paní mi řekla: ‚Vylož auto a nalož to na vlak.‘ Odpověděl jsem ji, že jsme závodníci, řekla: ‚Ano, závodníci taky.‘ Přesvědčoval jsem ji, že Hermann Maier nemůže jet nahoru vlakem,“ vzpomíná Martin Vráblík.

Nakládají ale všichni, ať se jmenují Martin Vráblík, postava z jeho historky Hermann Maier, i hvězdy současnosti Bode Miller, Marcel Hirscher, Ted Ligety. Při letošním Světovém poháru to dělalo celkem 1400 tun závodnického materiálu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Spolu s českými lyžaři musel do Wengenu vlakem i reportér ČRo Jan Kaliba

Alpský lyžař není výletník, který má sbaleno za minut. „Deset párů sjezdek, troje obřačky, čtvery slalomky, dvoje super-g. Kluci mají nějaké hokejky, brusle. Do vlaku se musí narvat i rotoped,“ vypočítává svou bagáž Ondřej Bank.

„Jen Ondra má půl tuny, ostatní kluci taky půl tuny. Z auta do vlaku, pak se musí odjet na parkoviště, kde Ondra nechá rozsvícená světla, takže bůh ví, jestli to nastartujeme,“ zoufá si český šéftrenér Tomáš Bank.

Netradiční způsob přepravy si ale česká výprava oblíbila. „Mám to rád. Občas se dostaneme do situace, kdy není nákladní prostor a musíme to narvat přímo vagonu. Je to zvláštní, když najíždí týmy. Musíme se vystřídat na dvou místech na parkování,“ usmívá se Ondřej Bank

„Jedeme s normálními lidmi, ti koukají, co se děje. Pokud jsou to Japonci, ti vůbec netuší, že je tu nějaký svěťák. Ale pak jsou nadšení, tak se s námi fotí. Je to trochu organizační problém, ale je to hodina práce a jsme tady,“ smířil se trenér Tomáš Bank.

Pohled na Wengen při příjezdu od sjezdovky Lauberhorn | Foto: Jan Kaliba

„Z vláčku zase do autíčka, které to doveze na hotel, ale už jsme zvyklí, že to k Wengenu patří. I ve Švýcarsku obecně: Když jezdíme na ledovce, tak je tam stejný režim,“ vysvětluje Kryštof Krýzl. Elektromobily totiž horská městečka povolují.

Převahu ale mají chodci, na ulici se ve Wengenu cítí bezpečně, neohrožováni a nerušeni přesilovkou motoristů, pro které končí cesta dole v Lauterbrunnenu.

Jedna cesta ale nahoru vede. Mapy, ani ty internetové, ji neodhalují a používá se prý jen v nouzových případech, kdy musí nahoru rychle záchranka nebo policie, tvrdí místní. Podle přenosových vozů Švýcarské televize je nouzovým případem zřejmě i lyžařský Světový pohár.

Jan Kaliba, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme