V kočičí kavárně odbouráte stres, ale taky si musíte dávat bacha na zákusky!

„Zavírejte dveře!!“ Tak zní nápis na dveřích kočičí kavárny na Žižkově. Opatrně tedy vstoupím dovnitř, aby některá z koček nevzala do zaječích.

„Dobrý den.“

Toho, že by některá z koček proklouzla dveřmi, jsem se očividně nemusela bát. Malé šelmy se líně povalují na vypolstrovaných židlích a plně se věnují hostům. Jediné, kdo je z jejich klidu tak trochu vyrušuje, jsou děti, které mají v rukách hračky a snaží se je rozdovádět.

Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím tady okolo pěti koček – různých barev. Jedna sedí na baru, daleko od hostů, další právě teď hypnotizuje dort jednoho z hostů a pak je tady černý kocour, který právě skočil do náruče své majitelky.

„Je v pubertě, takže se vším, co vidí, si hraje. I s mikrofonem. Máme tady různé typy koček. Máme jich sedm a všechny jsou z útulku, kromě Bořivoje, který přišel z ulice. Máme tady netykavku, princeznu, která se nechá pohladit, ale odmítá být atrakcí. Opravdu, každý typ kočičky se u nás najde,“ říká Jana Pařízková, dcera majitelky kavárny.

Čtěte také

Kočičí kavárna vznikla po vzoru cat café, které jsou rozšířené hlavně v Japonsku. Kvůli dlouhé pracovní době nemají Asiaté čas na domácí mazlíčky, a tak si je chodí užít jinam. Má to i vedlejší účel, podle odborníků totiž kočky odbourávají stres. A to neplatí jen u Japonců.

„Ano, hned mám lepší náladu.“

„Já jsem kočkomil. Doma mám čtyři kočky a morčata. Tady je to taková interaktivní zábava.“

Čtěte také

Do kočičí kavárny musíte vstupovat opatrně, aby některá z koček nevzala do zaječích|foto: Magdaléna Medková