Žirovnice na Vysočině dodnes žije z kdysi věhlasného perleťářského řemesla knoflíkářů

20. leden 2015
Česko – země neznámá

Obyvatelé Žirovnice na Vysočině se dříve věnovali výrobě knoflíků. Bývaly časy, kdy perleťářské řemeslo živilo prakticky celou Žirovnici a její nejbližší okolí. Někdejší slávu tohoto řemesla dnes připomíná expozice v zámeckém pivovaru a také dosud fungující akciová společnost Knoflíkový průmysl Žirovnice.

Všechno začalo na počátku šedesátých let 19. století, kdy se ve městě na jihozápadě Vysočiny zastavil perleťářský tovaryš Josef Žampach. Putoval z Vídně do svého rodného Dolu u Skutče. V Žirovnici se zahleděl do Antonie Bučkové, s níž se nakonec i oženil a založil si tady dílnu.

Zakladatel řemesla Josef Žampach pak ještě nějaký čas chodil pěšky do Vídně. Cestou tam nesl hotové knoflíky, nazpět si přinášel perleť zvanou Razich (lidově ráčiš). Materiál pro výrobu knoflíků se ale do Žirovnice dostával z celého světa. Právě perleť zvaná ráciš se lovila v Rudém moři.

Perleťový pohár

Perleťáři dále využívali Linghu z Perského zálivu, Macassar, Tahiti, Trocas nebo Goldfisch z indopacifické oblasti. Kromě mořské perleti se na konci 19. století začala zpracovávat také říční perleť. Škeble z řeky Mississippi se nazývaly „mišina“. Do Žirovnice se přivážely také škeble z jihoamerické La Platy, ze Žluté řeky v Číně, či z Dunaje, Sávy a nakonec i z domácí Otavy.

Doprava perleti zaměstnávala místní dopravce. Traduje se, že při výstavbě železnice si tehdejší formani prosadili, aby bylo nádraží pro město Žirovnice postaveno ve tři kilometry vzdáleném Stojčíně, aby nepřišli o práci. V samotném městě bylo tou dobou už několik desítek dílen, takže perleť šla na odbyt.

Knoflíkáři museli za perletí až do Ameriky

Dobře se vedlo i řemeslníkům, kteří čamrdářům, jak knoflíkářům kdysi přezdívalo, vyráběli stroje na míru. Zpravidla se jednalo o věrné kopie strojů, které si knoflíkáři přivezli z Ameriky. Ostatně americkou anabázi měla za sebou řada z nich.

První vlna odešla do Spojených států na konci 19. století, kdy bylo na perleť uvaleno vysoké clo, a tak šli čamrdáři za svým řemeslem tam, kde pořídili levnější materiál. Spousta z nich se pak do Žirovnice vrátila. Perleťáři říkávali, že Amerika je naučila pracovat.

Pracovní nástroje knoflíkářů

Za vydělané peníze rozšiřovali dílny, nebo je rovnou stěhovali do mlýnů, v nichž bylo možné pohánět stroje vodní silou. Snad díky americké zkušenosti se perleťářství dostalo na vrchol začátkem 20. století. V roce 1906 bylo uznáno jako samostatné řemeslo, o čtyři roky později bylo v Žirovnici už 60 dílen a více než 600 perleťářů.

Postupně se dílny měnily v malé továrny s nejmodernějšími stroji poháněnými elektřinou. Kromě velkovýroby knoflíků však čamrdáři nezapomínali vytvářet náročnější produkty. Z lastur vyřezávali různé figury, perletí zdobili šperkovnice, hodiny nebo psací soupravy. Ve velkém se v Žirovnici vyrábělo také různé galanterní zboží či upomínkové předměty. Mezi ně patří třeba i Perleťový pohár pro fotbalový turnaj, který se tam hraje už od roku 1933.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m17!1m11!1m3!1d1672.4518320173206!2d15.183681798931365!3d49.25181866209959!2m2!1f0!2f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0000000000000000%3A0xd7d79cce11b22998!2s%C5%BDirovnice!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1421750532876" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
autor: Petr Hladík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.