Mohl být výborným hokejistou, ale Karel Hanika upřednostnil motorky
Doménou Karla Haniky jsou silniční motocykly. V uplynulé sezóně poprvé tento stále ještě osmnáctiletý mladík okusil atmosféru v seriálu Moto 3. Málokdo ale ví, že z něj mohl vyrůst také hokejista.
„Patřil vždycky k šikovnějším klukům a bylo škoda, že hokeje nechal,“ prozradil na úvod o svém bývalém svěřenci trenér brněnských hokejových nadějí Miloš Náprstek.
„Hrával v útoku, střílel branky, byl to jeden z kluků, ze kterých by časem mohl vyrůst dobrý hokejista.“
Karlova kariéra je ale nastavena na silné motocykly. Hokej ovšem zůstal jeho velkou sportovní láskou. V extralize drží palce Kometě a k návštěvě haly Rondo ho nikdo ani chvíli nemusel přemlouvat.
Karel Hanika mohl být nadějným hokejistou, ale dal přednost motorkám, ve kterých dosahoval větších úspěchů
„Začínal jsem se tady učit brusli a pak i hrát hokej za tehdejší Ytong. Teď jsem tady byl po delší době, ale pořád to tady poznávám. Ale byl jsem úspěšnější na závodech, tak jsem si vybral motorky,“ vrací se k zádnímu rozhodnutí v kariéře Karel Hanika.
Přímo na ploše se český motocyklový talent pozdravil při tréninku s hráči brněnského extraligového celku. Útočník Jan Hruška například přiznal, že je sám také motorkář.
„Mám doma skútr a to je moje jediná, děsně silná, motorka. Závodní motorky se mi líbí, ale mám k tomu velký respekt. A doufám, že mi to dlouho vydrží.“
Zkušený obránce František Ptáček by možná byl odvážnější. Závodního speciálu by se nebál. Má to jeden háček.
„Mám ve smlouvě jasný zákaz, takže oficiálně si to vyzkoušet nemůžu. Mám okruhové zkušenosti a supermoto, trošku enduro. Ale tam je to pro mě víc nebezpečné, než na silnici. Přeci jenom ta šotolina a špína, jak to klouže, to mi nedělá moc dobře,“ prozradil František Ptáček.
Karla Haniku naopak potěšila možnost obléknout si dres Komety, vzít do ruky hokejku a vystřelit. U jedné z branek mohl rozhovor pokračovat.
„Teď si uvědomuju, jak mi hokej chybí. Párkrát jsem si vystřelil a užil jsem si to. Rád bych si zahrál i s bruslemi. Lidi tady znám, takže bych si mohl sehnat výbavu, dát dohromady pár lidí a jít si zahrát,“ vyslovil na závěr své přání Karel Hanika.
