Nejvýznamnější událost v historii ochrany přírody: Do České republiky se vracejí divocí koně

Divocí koně pomáhali formovat charakter evropské krajiny po tisíce let. Patří k původním živočišným druhům, které člověk vyhubil.

„Koně patří ke klíčovým živočišným druhům v Evropě spolu s vyhynulým praturem a se zubrem. Tyto tři klíčové druhy měly velmi výrazný vliv na tvář evropské i české krajiny. Po celá tisíciletí zajišťovaly to, že ta krajina nebyla pouze zalesněná, ale rozsáhlé oblasti zůstaly volné. Na volné luční oblasti jsou dodnes vázány spousty ohrožených druhů rostlin i živočichů,“ říká ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál.

Návrat divokých koní tak podle odborníků pomůže tomu, aby se zastavil úbytek otevřených biotopů.

Divocí koně byli hnědí, nikoli šediví, jak vědci původně tvrdili

Společnosti Česká krajina dnes převeze prvních 14 divokých koní z Velké Británie do České republiky a vypustí je do rezervace ve středočeských Milovicích.

Právě ve Velké Británii volně žijící koně přežili, a to v drsném horském prostředí Exmooru, na náhorní planině s mnoha mokřinami a vřesovišti. Až v 19. století se pro ně začal užívat název exmoorský pony, někdy také keltský pony.

Genetické a archeologické analýzy z posledních let naznačují, že právě exmoorští ponyové nejlépe odpovídají vzhledem, velikostí a zbarvením původním divokým koním střední a západní Evropy.

„Až relativně nedávno vědci zjistili, že divocí koně byli hnědáci, měli hnědou srst, černou hřívu, černé žíně na ocase, zatímco zhruba posledních 70 let se na základě velmi nekvalitních podkladů vědci domnívali, že koně divocí byli šediví. Exmoorský pony se až na základě genetických analýz posledních let najednou „vyloupl“ jako nejbližší plemeno podobou, ale i způsobem života,“ vysvětluje také Dalibor Dostál.

Pohled na koně z pozorovací věže

Koně v Milovicích na Nymbursku budou nejprve žít ve dvouhektarové aklimatizační ohradě. Pak budou vypuštěni na zhruba 40hektarovou pastvinu a zároveň se otevře první části rezervace.

Během prvních měsíců se ve stádu vytvoří sociální vazby mezi jednotlivými zvířaty. Teprve později, po narození a zesílení hříbat, bude ke stádu přivezen také hřebec.

Rezervace u Milovic byla vybrána hlavně proto, že jde o bývalý vojenský újezd. Poté co z něj počátkem 90. let odešla sovětská armáda, začalo otevřenou krajinu ohrožovat zarůstání agresivními bylinami a dřevinami.

Archeologické nálezy dokládají přítomnost divokých koní ve střední Evropě, včetně území České republiky do pozdního neolitu (zhruba 4700 až 3700 př. n. l.). Literatura datuje vyhynutí divokých koní v západní Evropě do 13. století, pravděpodobně v Litvě a v Polsku se udrželi do druhé poloviny 18. století.

Koně budou mít pro krajinu velký přínos, dodává ředitel Dostál:

„Dokáží spásat i velmi starou trávu, vysokou trávu, což jsou přesně ty porosty, které v Milovicích jsou, a které postupně dusí kvetoucí byliny. Druhý efekt je ten, že spásáním nevznikne golfové hřiště. Koně nejsou živé sekačky, podobně jako třeba ovce, ale vznikne přirozená mozaika. Výsledkem pastvy pomocí divokých koní je to, co chybí biologům, botanikům i entomologům – přirozená mozaika, kde na některých místech je tráva více spasená, někde je vyšší. Takovou mozaiku potřebují různé druhy živočichů pro to, aby nevymřely.“

Divocí koně by tedy měli zastavit ústup otevřené a polootevřené krajiny a pomoci zachránit mizející druhy motýlů, různé druhy ptáků, plazů a dalších ohrožených obratlovců, ale také mnoha rostlin.

Pokud vás divocí koně zajímají, můžete se na ně do Milovic zajet podívat. Zvířata budou dobře viditelná.

Společnost Česká krajina také plánuje postavit pozorovací věže a další infrastrukturu, aby pozorování bylo pro návštěvníky pohodlné.

Projekt návratu divokých koní do České republiky připravila společnost Česká krajina ve spolupráci s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity, Univerzity Karlovy a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.