Probudil se a nic neviděl. Při akci Světlušky ale slepý plavec Smrčka bavil svým optimismem
Když vás osloví sám nevidomý, jestli si s ním nezahrajete na slepou bábu, nezbývá než se pousmát. Právě podobné úsměvy na tváři umí vykouzlit snad nejlépe ze všech slepý plavec Miroslav Smrčka, který je důkazem toho, že ani zdravotní handicap neznamená život v depresích a smutku. Podpořit jeho sen o účasti na paralympiádě v Rio de Janeiru, se dnes pokusil i Nadační fond Českého rozhlasu Světluška.
„Nečekal, že se to může stát. Určitě si prošel složitým obdobím. Když jsem se ho zeptal, co celý den dělá, tak odpověděl, že sedí na posteli nebo leží,“ popisuje plavecký trenér ústecké chemičky a velký kamarád Mirka Smrčky, Petr Thiel, období před třemi lety, kdy bývalý špičkový znakař náhle oslepl.
Jak sám říká Mirek Smrčka, myslel si nejdřív, že jen praskla žárovka v jeho bytě. Špatná diagnóza doktorů nad jeho bolestmi hlavy ale znamenala jen částečné zhroucení jeho snů. S podporou kamarádů vrátil k plavání a nyní žije velkou výzvou - podívat se za rok na paralympiádu do brazilského Ria.
Nadační fond Českého rozhlasu Světluška uspořádal v bazénu v pražském Podolí akci na podporu přípravy slepého plavce Miroslava Smrčky
„Mám vidinu nějakého úspěchu, ale i kdyby v Riu úspěch nebyl, tak už jen to, že tam bude dobrá bazénová chlórovaná voda, mě velice uspokojuje,“ usmívá se letos jednapadesátiletý plavec, kolem jehož nezdolného optimismu koluje hned několik legend.
Nejvíc jich zná asi jeho tréninkový kolega Petr Bartůněk. „Celkem pravidelně se na tréninku dožadoval, ať hrajeme na slepou bábu, aby měl nějakou výhodu. Taky rád říká, že někoho viděl na tréninku nebo, že se uvidíme odpoledne. Perfektních bonmotů střílí šest do minuty.“
„Oceňuju jeho smysl pro humor. Málokdo si umí asi představit tu hrůzu. On ji ale právě díku tomu překonal,“ váží si přístupu hendikepovaného plavce reprezentant Petr Bartůněk.
„Optimismus a pohoda, to je základ úspěchu. Pak to přijde zákonitě samo,“ prozrazuje své heslo Miroslav Smrčka.
O tom, že život bez zraku přitom není sám o sobě nijak veselý, se mohli přesvědčit i všichni účastníci akce Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. Právě ten totiž v bazénu v pražském Podolí uspořádal setkání na podporu sportovní přípravy Miroslava Smrčky.
Speciální tzv. trapér vám nasadí zalepené plavecké brýle, do ruky vezme tyč, na jejímž konci je tenisový míček, a od té doby vám nezbývá, pokud se nechcete utopit, než jej začít poslouchat na slovo.
„Strašný, nevěděl jsem, jestli plavu doleva, nebo doprava.“
„Jakmile jsem odplul od břehu, tak jsem ztratil rychle orientaci, byl jsem naprosto bezmocný. Mirek má můj respekt.“
Obdiv a respekt sklidil Miroslav Smrčka v Podolí od všech svých fanoušků, mezi kterými nechyběli moderátoři Českého rozhlasu, umělci, plavečtí reprezentanti nebo i boxer Lukáš Konečný. I kvůli nim svoji přeměnu paralympijského snu ve skutečnost vidí Mirek už nyní jako hotovou věc.
Případný neúspěch si tento sympaťák nepřipouští. „Jedině, že by mě odvezli v rakvi,“ dokazuje opět své specifické vidění humoru muž, od kterého by se mnozí zdraví měli učit pokoře a životnímu optimismu. Tyto věci totiž Miroslav Smrčka vidí zcela jasně i potmě.
