Kvůli péči o těžce nemocnou dceru se dostal do dluhové pasti

„Dnes a denně se vracím domů a s obavou sahám na vypínač, jestli ještě jde proud. Už pět let. Už jsem si na to zvykl,“ popisuje každodenní strach před exekutory sedmatřicetiletý Vlastimil Blaťák. Dostal se do dluhů. Jako jeden z mnoha. Je to jednoduché. Nejčastější příčiny - nesplácená hypotéka, leasing, půjčky na dovolenou nebo vánoční dárky. U pana Blaťáka - péče o těžce postiženou čtyřletou dceru.

Neumí polykat, neobejde se bez kyslíku. Měsíčně dají s manželkou na její péči 15 až 20 tisíc. Chtělo by to ale mnohem víc: „My bychom správné například na každé odsátí, což je kus plastu, který strkáte do dýchací trubice, měli použít sterilní cévku a utratil bych dvacet tisíc každý měsíc. Potom jsou to věci jako invalidní kočár a spousta a spousta další věcí. Jsou to neskutečné sumy. Mám neověřenou informaci, že kdybychom se toho dítěte zřekli a dali ho do ústavu, tak ten ústav na jeho péči, nebavím se o lécích, bude brát měsíční dotaci 75 tisíc korun,“ popisuje Vlastimil Blaťák.

Dostat se do dluhů jde nejen rychle, hlavně ale nenápadně

Manželka dostává měsíční dávku osm tisíc. Kde vzít víc peněz? Rozjel podnikání, aby si alespoň do blízké budoucnosti zajistil příjem kolem padesáti tisíc měsíčně na léky pro dcerku. Dostat se do dluhů jde totiž nejen rychle, hlavně ale nenápadně: „Ze začátku si hloubku té situace ani neuvědomujete. Jsou Vánoce, maminka pošle dvacet tisíc, tam se udělá nějaká sbírka, byl duben, vrátily se nějaké daně a potom se přišlo s tím, že je potřeba invalidní kočár, který stojí sto tisíc, neproplácí ho zdravotní pojišťovny, tak samozřejmě přišel úvěr. Kolik bude splátka? 1700. No tak sedmnáct set mám, to je v pořádku. A roztáčí se klasická dluhová spirála,“ vysvětluje Vlastimil Blaťák.

Kvůli dluhům se musejí stěhovat z městského bytu v centru města do levnějšího. „Tady byl nájem 9800 plus energie, tam je nájem 8000 plus energie, ale s předpokládaným zdržením. Tady je to obrovská úspora.“

Vlastimil viní z bezvýchodné situace celý systém sociální pomoci

„Každý ten úřad se vždycky izolovaně stará jenom o tu svoji kapitolu, ale nenašel se nikdo, kdo by tady tu situaci řešil v globále, kdo by působil jako nějaký sociální kurátor,“ domnívá se Vlastimil Blaťák. Soudí se proto o peníze s fakultní nemocnicí. Podle něj udělala chybu při porodu: „Já vypadám jako strašný zlatokop, ale nikomu už nedochází, že za ta léta jsem dal do péče dva a půl milionu a ty my samozřejmě někde chybí.“

Olomoucká fakultní nemocnice ale ústy mluvčího Egona Havrlanta pochybení odmítá: „Pokud se narodí dítě s jakýmkoliv postižením, je to samozřejmě vždy smutné jak pro rodinu samotnou, tak i pro naše zdravotníky, kteří dítěti pomáhají na svět a kterých se podobné případy rovněž velmi dotýkají. V tuto chvíli bychom neradi předjímali, jaké bude rozhodnutí soudu, jsme ale přesvědčeni, že jsme nepochybili a že naši lékaři postupovali lege artis (podle pravidel umění lékařského, pozn. red.).“

Vlastimil Blaťák otec dvou dětí už se obrnil a svou budoucnost vidí možná až v děsivě realistické podobě: „Já mám takový životní plán, že jedno dítě vychovám, druhé pochovám a až mi bude šedesát let, tak všechno prodám, koupím si rybářský prut, pistoli a kožich a odstěhuju se někam na východní Sibiř do srubu k Jeniseji a tam mi bude dobře.“