Pod kostelem v Klatovech jsou katakomby plné mumií. Leží tam už více než 400 let

V Klatovech ovšem nenajdete mumie jako v Egyptě, ani jinou podobnou senzaci. Pohřbívání do vysvěcené půdy, v tomto případě do krypty pod kostelem, bylo kdysi poměrně běžnou praxí. Než Josef II. pohřbívání do krypt zakázal.

K přirozené mumifikaci těl došlo v Klatovech víceméně shodou mnoha náhod. Těla nebožtíků byla ukládána do chmelem vystlaných rakví, u kterých se navíc nezavírala víka. Určitý záměr zachovat tělesné ostatky zemřelých je tedy zřejmý. Díky systému přirozených větracích šachet pak došlo k samovolnému vysušení těl.

Anežka Kunhuta Příchovská|foto: Pavel Halla

Moderní technika umožnila odhalit pravou podobu Anežky Kunhuty

Původně jich v klatovských katakombách bylo přes dvě stě. Po nešťastné rekonstrukci kostela ve 30. letech 20. století byl systém větrání poškozen a řada těl musela být poté pohřbena. Od roku 1937 odpočívají na hřbitově sv. Jakuba v Klatovech. Možná to tak chtěli a osud jim dopřál věčný klid v zemi. Dodnes se podařilo v katakombách zachovat necelé čtyři desítky nebožtíků.

Ovšem co rakev, to příběh. V běhu časů se u některých těl ztratily nebo zaměnily olověné cedulky, a tak se jen u několika z nich bezpečně ví skutečná totožnost. Při odhalování dávných životních příběhů dnes pomáhají nejmodernější kriminalistické metody. Díky nim se tak v kryptě můžete podívat do zrekonstruované tváře Anežky Kunhuty Příchovské. Ta se narodila už v roce 1612 a odpočívá tu od 10. října 1678. Tehdy zemřela ve věku 66 let.

Rekonstrukce podoby Anežky Kunhuty Příchovské|foto: Pavel Halla

Pár schodů pod hlavní kryptou s „mumiemi“ pokračuje klenuté podzemí ještě hlouběji. V jednom z rohů, kam návštěvníci pro štěstí vhazují drobné mince, je k vidění jev téměř nevídaný. Ve stropní klenbě těsně u elektrického světla vyrostlo kapradí obklopené krásně se zelenajícím mechem. Zkrátka platí, že tam, kde je život, je i smrt. A naopak.