Dítě při strkanici ve škole zničilo pomůcky. Musí rodiče škodu zaplatit?
Jsou rodiče odpovědní za škodu, kterou jejich dítě způsobí ve škole? Žurnál servis se zabýval případem chlapce, který chodí do třídy se známým raubířem, a nedávno kluci při strkanici rozbili pomůcky za několik tisíc. Učitelka poslala chlapcově matce přípis, že má uhradit polovinu škody; ona ale nesouhlasí, protože syn tvrdí, že ho druhý chlapec strčil a on za nic nemůže. Měla by rodinaa škodu platit? Ptali jsme se Ondřeje Načeradského, ředitele občanské poradny Společnou cestou.
Maminku v první řadě zajímalo, jestli je to vůbec ona, kdo odpovídá za škodu, kterou způsobily děti. Neměli by ve škole na děti dohlížet spíše učitelé, a za škodu tedy odpovídat oni? Na to právník odpovídá, že nikoli.
Nepochybně člověku nemusí být 18 let, aby věděl, že pokud vezme kámen a hodí ho do čelního skla automobilu, okno se rozbije a majiteli automobilu tak vznikne škoda.
I když totiž děti mladší 18 let nejsou plně svéprávné, ve školním věku už dobře vědí, co dělat mohou, a co by dělat neměly, a mohou svoje chování ovládnout. „V takovýchto případech je dítě odpovědné za škodu, což v praxi znamená, že škola kontaktuje zákonné zástupce dítěte a bude požadovat náhradu,“ vysvětluje Načeradský.
I v případě, že by dítě nedokázalo svoje chování ovládnout a jeho následky odhadnout, ovšem rodiče mohou být odpovědní. „Nový občanský zákoník zde poněkud šalamounsky hovoří o náhradě v případech, ‚kdy je to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného‘,“ cituje právník z předpisů.
I když ve škole na dítě dohlížejí učitelé, rozhodně to neznamená, že dítě není odpovědné za svoje činy; učitelé ale mohou být za způsobenou škodu spoluzodpovědní. „Zanedbání dohledu vede k spoluodpovědnosti za škodu, respektive k povinnosti uhradit škodu, pakliže dítě samo za škodu odpovídat nebude,“ vysvětluje Načeradský.
Ještě komplikovanější situace pro školu nastane, pokud chlapcova maminka zcela odmítne odpovědnosst svého syna a bude si trvat na tom, že škodu nezavinil, protože ho strčil druhý chlapec.
„V těchto případech je samozřejmě důkazní břemeno na škole – pokud si je matka jistá, že dítě škodu nezpůsobilo, může náhradu škody odmítnout s tím, že věří verzi svého dítěte a ať škola předloží důkazy o opaku,“ radí právník.
Pokud by škola nebyla ochotná o problému konstruktivně komunikovat, v našem případě učitelka nebere mamince telefon, je na místě vše podstatné sdělovat škole poštou. „Obecně lze v případě, kdy se nedaří řešit situaci méně formálními metodami komunikace, doporučit komunikovat se školou písemně a uschovávat si jak podací lístky, tak kopie zaslaných dokumentů,“ uzavírá Načeradský.
