Přímá konfrontace je lepší, říká 'živá kniha' z Prahy. S žáky mluví o drogách
Na českých školách jsou stále oblíbenější projekty s názvem „živé knihy“. V rámci nich mezi studenty dochází znevýhodnění lidé, kteří vypráví své příběhy. Ať už zdravotně postižení, vyléčení narkomani nebo zástupci různých kulturních menšin. Představují tak v podstatě živé knihy.
„K živé knihovně jsem se dostala přes neziskovku, kde mi o ní řekli. Moje téma je bezdomovectví a drogy. Přijde mi to jako úžasná věc, říct mladým něco o těchto věcech,“ svěřuje se 37letá vyléčená narkomanka z Prahy, která nechce zveřejnit své jméno.
Pervitin a heroin brala více než polovinu svého života. Sama ve školách sleduje, jaké má její vyprávění na mladé lidi vliv.
„Myslím si, že má. Snažím se je zastrašit, ale určitě trochu jiným způsobem, než to dělají knihy, televize a tak dále. Přímá konfrontace je vždycky lepší,“ říká mladá žena.
„Živá knihovna“ je metoda výuky na školách, pomocí které se zástupci různých menšin snaží žáky zbavit předsudků. Natáčela Veronika Hlaváčová
Do jedné z pražských škol dnes vyrazil také Rom František nebo přistěhovalec z Afriky Leonardo.
Knihu nesmíte urazit
Rozhovory s takzvanými živými knihami mají ale i svá pravidla.
„Používáme knihovnickou terminologii, takže nepoškodit živou knihu, neurážet člověka, se kterým se bavíte, neskákat do řeči sobě navzájem ani živé knize. Kniha má právo říci stop, když je to třeba nějaká otázka, která už zachází příliš do osobních pravidel a tak dále,“ vysvětluje koordinátorka projektu Tereza Jarolímová z organizace Amnesty International.
Jako takzvaná živá kniha vystupuje po republice asi 40 dobrovolníků.
