Thundercat: Neberte drogy, donutí vás dělat muziku a malovat skvělý obrázky

Jak změní mladého muže hraní v punkové kapele? Místo školy jsi hrál v Suicidal Tendencies…
To zní, jako bych někdy byl slušný teenager. Ne, vážně – emocionálně to byla velmi silná zkušenost, ale také fyzicky náročná. Skáčete po pódiu, hrajete dost rychle, protože musíte odehrát party, které napsal Robert Trujillo. Pro mě to byl rozhodně kulturní posun. Znal jsem Suicidal Tendencies, ale nikdy mě nenapadlo, že bych s nimi mohl hrát. Byla to vážně sranda.

Před několika lety jsi vyjel na turné se Snoop Doggem, což zní hodně ulítle. Je to správný dojem?
To máš naprostou pravdu. Radši bych se o žádnou story nedělil, protože to bylo hrozně bizarní, ale děly se věci typu, že někdo hledá po koncertě svou ženu, která si užívá v zázemí. Vy byste mu nejradši řekli: „Chlape, běž radši domů.“

Thundercat, George Clinton, Sun Ra. Vidím mezi vámi určitou analogii. Všichni se snažíte přijít s futuristickými zvuky a zároveň působíte tak trochu jako z jiného světa. Jaký je tvůj vztah k oběma hudebníkům?
Hodně je poslouchám a měl jsem v životě řadu momentů, kdy jsem úplně splynul s jejich hudbou. Naučil jsem se hodně od Sa-Ra Creative Partners, s nimiž jsem spolupracoval. To, jak fungují, je něco jako moderní variace na Clintonův Parliament. A Sun Ra? „Space is the Place.“ To je místo, kde chceš být. Teda, alespoň já bych rád.

V téhle souvislosti se nemůžu nezeptat – jakou roli hrají v tvém tvůrčím procesu drogy?
Neberu drogy. Děti, držte se od nich dál! Zničí vám život. Donutí vás dělat hudbu a kreslit skvělý obrázky. Toho se nechcete účastnit, ne? Buďte normální a nedávejte si DMT. Držte svou mysl zavřenou.

Hrál jsi funk, dělal jsi s hiphopovými muzikanty, zabrouzdal jsi do hardcore scény… Kde se cítíš nejvíc doma?
Je tolik dveří, do kterých se dá jít. Já se ale snažím příliš na to nemyslet a být maximálně kreativní, dávat své hudbě veškeré emoce, co zrovna mám. Snažím se jen dělat to, v co věřím.

Kolem tebe je spousta nové hudby. Stává se ti, že slyšíš něčí song a řekneš si, že by se do něj perfektně hodila tvoje basa?
Stává, ale člověk si musí nechávat prostor pro lidi, kteří s tebou také chtějí spolupracovat. Zahrát někde jen tak basový part, to můžu dělat furt. Víc mě ale zajímá, když se budeme na věci společně skladatelsky podílet. Chci, aby ta spolupráce měla hodnotu, basovou linku má každá skladba.

Thundercat- Apocalypse|foto: Ninja Tune

Můžeme tě počítat mezi technicky velmi nadané hudebníky. Spousta dnešních kapel nebo sólistů ale spoléhá na lo-fi estetiku. Myslíš, že je instrumentální zručnost v dnešní době tím nejdůležitějším?
To je pro každého různé. Někdy to vyžaduje zručnost, někdy kreativní přemýšlení. To, že ovládáte nějaký nástroj, vám ale dává víc možností. Jde jen o to, trošku se hecnout a vystoupit ze svojí komfortní zóny. Řada muzikantů si myslí, že se naučí hrát a tečka, jenže je to nekonečný proces. Nikdy se nepřestáváte učit, měníte se vy i nástroje. Míň je někdy víc, to určitě uznávám. Jednodušší věc může mít větší razanci.

Proč tě vlastně tak šíleně baví kočky?
Asi jsem trochu mešuge. Los Angeles je plné zatoulaných koček. Zrovna nedávno jsem viděl jednu rozjetou.