Někdy děti nechtějí z nemocnice ani domů, protože si ještě nedohrály

„Naše škola má čtyři učebny, sborovnu, kabinet, tělocvičnu i hřiště,“ popisuje učitelka školy při Psychiatrické nemocnici Miroslava Ficková. Děti jsou v takové škole jen na určitou dobu, minimálně přichází na tři týdny. „Někdy jsou tam tři měsíce, ale třeba i rok. Musíme spolupracovat s lékaři. Oni zařazují děti do našich tříd.“

Učitelka v nemocniční škole musí znát přesnou diagnózu malého pacienta

Než je dítě na škole při Psychiatrické nemocnici zařazeno do výuky, musí se učitelky poradit se zdravotnickým personálem. Ten určí, do jaké třídy bude dětský pacient zařazen. „Dozvíme se, proč jsou tam, jaké mají problémy, čeho se máme vyvarovat, jak se projevují ve škole, řeknou nám, do jakého ročníku je máme zařadit. Máme u nás třídy praktické a speciální. Jsou to třídy malotřídní,“ upřesňuje speciální pedagožka s dvacetiletou praxí Miroslava Ficková.

Výuka ve škole začíná v devět hodin, až po vizitách a různých komunitách, které děti v rámci léčby absolvují a končí ve čtvrt na jednu. „Nesmí ztratit kontinuitu se svou kmenovou školou, aby to pro ně nebyl stres, až se vrátí. Pracujeme s jejich učebnicemi, jsme v kontaktu s jejich školou, žádáme si jejich výukový plán na dva tři měsíce dopředu, abychom věděli, jak pracovat,“ vysvětluje Šárka Černá.

Někdy nás škola a rodiče za naši práci pochválí

„Děti hodnotíme za dobu pobytu, kmenové škole zasíláme hodnocení dětí. Dostávají od nás známky. Někdy se děti zlepší, věnujeme se jim hodně individuálně. Nějaké pokroky vidíme. Někdy se stává, že rodiče nebo škola se ozvou a pochválí nás, jak jsme s dětmi pracovali,“ upozorňují Šárka Černá a Miroslava Ficková.

V ostatních nemocnicích pracují učitelky mateřské školy a vychovatelky školní družiny. Jako učitelka mateřské školy pracuje v Nemocnici Jihlava Alena Smejkalová, která přiznává, že její úkol je mnohem snazší, než práce pedagožek ve škole v Havlíčkově Brodě. „S vychovatelkou školní družiny spolupracujeme. Skladba dětí se mění každý den, jak počet, tak věk dětí. Jsme tam od toho, abychom děti zabavily a aby se nebály nemocničního prostředí,“ vysvětluje vystudovaná zdravotní sestra.

Ve dveřích pokoje nás rády vidí děti i jejich rodiče

Práce učitelky mateřské školy a vychovatelky školní družiny je méně náročná také proto, že s dětmi jsou v nemocnici rodiče. „Výchovně vzdělávací práce se většinou odehrává na pokoji, i když máme hernu, ale někdy do ní děti nesmí. Mohou být třeba po operaci nebo jsou infekční. Nosíme jim hry a hračky. S rodiči to konzultujeme. Rádi nás vidí všichni, i rodiče i děti. My slízneme med, my děti jen potěšíme, na rozdíl od lékařů,“ směje se Alena Smejkalová.

V každé nemocnici pedagogové pracují jinak, některé učitelky jsou zaměřené na výtvarnou činnost, jiné rády hrají stolní a deskové hry, jako například na dětském oddělení v nemocnici v Pelhřimově. „Tam paní učitelka zapojuje i starší děti. Kolikrát se nám stane, že děti nechtějí domů. Mají rozehranou hru a říkají: až za chvilku,“ usmívá se ředitelka Základní školy a Mateřské škola při zdravotnických zařízeních Kraje Vysočina paní Jana Sedláková.