Před 25 lety KSČ vyloučila Husáka a další funkcionáře. Pověst si tím nevylepšila

V prvních svobodných volbách po pádu totalitního režimu chtěla uspět i komunistická strana. V jejím čele stál tehdy bývalý premiér Ladislav Adamec. Komunisté chtěli vylepšit svou pověst tím, že ze svých řad vyloučili členy, kteří byli nejvíce spjati s érou normalizace. Stalo se to na uzavřeném zasedání ústředního výboru strany před 25 lety, 18. února 1990.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Gustáv Husák

Gustáv Husák | Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

KSČ paradoxně odvrhla své nejvěrnější členy, nejtvrdší zastánce komunistického učení a jeho totalitních praktik. Po Miloši Jakešovi, Miroslavu Štěpánovi a Vasilu Bilakovi, které exkomunikovala už v prosinci 1989, se v únorové vlně následujícího roku zbavila například předlistopadového předsedy parlamentu Aloise Indry nebo někdejšího šéfa pražských komunistů Antonína Kapka.

Spolu s Bilakem a dalšími v roce 1968 podepsali zvací dopis, kterým vyzvali země Varšavské smlouvy k zásahu proti údajné kontrarevoluci v Československu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 25 lety KSČ vyloučila dvacítku svých vrcholných funkcionářů. Pokus zbavit se své pověsti ale nevyšel. O téma se zajímal Jaroslav Skalický

„Je to paradoxní, protože na těch jménech vlastně stojí historie KSČ, tedy minimálně v posledních 20 letech před rokem 1989. Ale vlastně i od roku 1945 dál. Čili byl to takový dílčí pokus se od této minulosti odstřihnout,“ říká historik Olřich Tůma, ředitel ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR.

Mezi vyloučenými byli i další vrcholní politici KSČ normalizační éry - Peter Colotka, Jan Fojtík, Karel Hoffmann, Marie Kabrhelová, Josef Lenárt, Lubomír Štrougal a další. Podle rozhodnutí nového ÚV KSČ byli všichni odpovědni za chybná politická rozhodnutí, kterých se dopustili ve vysokých stranických a státních funkcích.

Podíleli se na uplatňování nedemokratického řízení, které postupně ochromilo vnitřní život strany a celé společnosti, přispělo k odcizení KSČ od lidu.

Zvláště přísné bylo polistopadové vedení komunistické strany na Gustáva Husáka. Kritizovalo ho navíc za metody, které vedly k růstu neomezené moci skupiny funkcionářů a jeho značný podíl na tehdejší hluboké krizi ve straně a společnosti.

Husák byl vyloučen podruhé

Husák přišel o stranickou legitimaci už podruhé. Poprvé, když byl v roce 1954 odsouzen ve vykonstruovaném procesu s takzvanými buržoazními nacionalisty k trestu smrti. Po rehabilitaci v 60. letech se do vysoké politiky vrátil a už týden po okupaci Československa ve svém projevu volal po očistě strany:

„Ať odpadne to, co je nestabilní, ať odpadne to, co je oportunistické, ale ať ve straně zůstane to, co je pevné, charakterní a co chce za tento národ zápasit.“

Na začátku Husákovské normalizace KSČ vyloučila přes 300 tisíc členů. „Ten instrument vylučování členů ze strany bylo něco, s čím komunisté měli velké zkušenosti a koneckonců někteří už byli vyloučeni podruhé," připomíná Olřich Tůma.

„Čili obraty v politice strany byly často provázeny tím, že se zbavovali pro ten nový kurz nepohodlných lidí. A ve straně zůstávali především ti, kteří žádnou změnu nechtěli, kteří považovali listopad 1989 za tragédii. Čili potenciál pro nějakou skutečnou reformu byl čím dál menší,“ dodává historik.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme