Před 25 lety KSČ vyloučila Husáka a další funkcionáře. Pověst si tím nevylepšila
V prvních svobodných volbách po pádu totalitního režimu chtěla uspět i komunistická strana. V jejím čele stál tehdy bývalý premiér Ladislav Adamec. Komunisté chtěli vylepšit svou pověst tím, že ze svých řad vyloučili členy, kteří byli nejvíce spjati s érou normalizace. Stalo se to na uzavřeném zasedání ústředního výboru strany před 25 lety, 18. února 1990.
KSČ paradoxně odvrhla své nejvěrnější členy, nejtvrdší zastánce komunistického učení a jeho totalitních praktik. Po Miloši Jakešovi, Miroslavu Štěpánovi a Vasilu Bilakovi, které exkomunikovala už v prosinci 1989, se v únorové vlně následujícího roku zbavila například předlistopadového předsedy parlamentu Aloise Indry nebo někdejšího šéfa pražských komunistů Antonína Kapka.
Spolu s Bilakem a dalšími v roce 1968 podepsali zvací dopis, kterým vyzvali země Varšavské smlouvy k zásahu proti údajné kontrarevoluci v Československu.
Před 25 lety KSČ vyloučila dvacítku svých vrcholných funkcionářů. Pokus zbavit se své pověsti ale nevyšel. O téma se zajímal Jaroslav Skalický
„Je to paradoxní, protože na těch jménech vlastně stojí historie KSČ, tedy minimálně v posledních 20 letech před rokem 1989. Ale vlastně i od roku 1945 dál. Čili byl to takový dílčí pokus se od této minulosti odstřihnout,“ říká historik Olřich Tůma, ředitel ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR.
Mezi vyloučenými byli i další vrcholní politici KSČ normalizační éry - Peter Colotka, Jan Fojtík, Karel Hoffmann, Marie Kabrhelová, Josef Lenárt, Lubomír Štrougal a další. Podle rozhodnutí nového ÚV KSČ byli všichni odpovědni za chybná politická rozhodnutí, kterých se dopustili ve vysokých stranických a státních funkcích.
Podíleli se na uplatňování nedemokratického řízení, které postupně ochromilo vnitřní život strany a celé společnosti, přispělo k odcizení KSČ od lidu.
Zvláště přísné bylo polistopadové vedení komunistické strany na Gustáva Husáka. Kritizovalo ho navíc za metody, které vedly k růstu neomezené moci skupiny funkcionářů a jeho značný podíl na tehdejší hluboké krizi ve straně a společnosti.
Husák byl vyloučen podruhé
Husák přišel o stranickou legitimaci už podruhé. Poprvé, když byl v roce 1954 odsouzen ve vykonstruovaném procesu s takzvanými buržoazními nacionalisty k trestu smrti. Po rehabilitaci v 60. letech se do vysoké politiky vrátil a už týden po okupaci Československa ve svém projevu volal po očistě strany:
„Ať odpadne to, co je nestabilní, ať odpadne to, co je oportunistické, ale ať ve straně zůstane to, co je pevné, charakterní a co chce za tento národ zápasit.“
Na začátku Husákovské normalizace KSČ vyloučila přes 300 tisíc členů. „Ten instrument vylučování členů ze strany bylo něco, s čím komunisté měli velké zkušenosti a koneckonců někteří už byli vyloučeni podruhé," připomíná Olřich Tůma.
„Čili obraty v politice strany byly často provázeny tím, že se zbavovali pro ten nový kurz nepohodlných lidí. A ve straně zůstávali především ti, kteří žádnou změnu nechtěli, kteří považovali listopad 1989 za tragédii. Čili potenciál pro nějakou skutečnou reformu byl čím dál menší,“ dodává historik.