Od popravy poslední ženy v Československu uplynulo právě dnes 40 let. Nejvyšší trest tehdy dostala dvaadvacetiletá Olga Hepnarová, která nákladním autem vjela do lidí čekajících na tramvajové zastávce v pražských Holešovicích. Po jejím útoku zůstali na místě tři mrtví, dalších pět lidí zemřelo v nemocnici, 12 lidí vyvázlo se zraněním. Hepnarová absolutní trest požadovala, zhroutila se až těsně před popravou.

1:38 12. března 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Nenávist k vlastní rodině a celé společnosti vedla Olgu Hepnarovou k chladnokrevné pomstě.

„Toto je můj rozsudek. Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo,“ napsala dívka před svým činem redakcím Svobodného slova a Mladého světa.

Pak si, bylo to 10. července 1973, vyzvedla v půjčovně menší nákladní auto Praga – byla profesionální řidičkou.

Po tehdejší třídě Obránců míru v Holešovicích sjížděla dolů ke Strossmayerovu náměstí. Ulice se tam svažuje, takže auto nabralo rychlost. Žena s ním vjela na chodník a smetla dvě desítky lidí, kteří čekali na tramvajové zastávce.

„To byl jenom řev, krev, pomlácený lidi a určitá taková psychóza mezi těma lidma byla taky. Na místě byli asi tři doktoři a nás ošetřovatelů asi deset,“ vzpomínal Karel Skružný z pražské záchranky.

Dnes nese třída jméno Milady Horákové a i jinak se proměnila. Tam, kde je dnes pizzerie, byl tehdy obchod s oděvy.

„Vím, že jsme ji tady viděli, stála u toho auta. Nějací lidi tam byli u ní, ale kdyby věděli, že to ta ženská udělala schválně, tak ani policajti by ji nezachránili,“ dodal Skružný.

Ani policisty však zřejmě zpočátku nenapadlo, že mohlo jít o úmysl. „Ten kluk, ten policista byl úplně roztřesený. Říká, vám určitě musely selhat brzdy. A ona byla úplně suverénní na tom místě,“ řekl před pár lety Českému rozhlasu bývalý policejní rada Miloslav Dočekal.

Lékaři a soudní znalci shledali u Hepnarové poruchu osobnosti, konstatovali však, že netrpí žádnou duševní chorobou, a je tak za svůj čin plně odpovědná.

„Ten náš dojem byl, že se jedná o mladou ženu, která má trvalý pocit celoživotní ublíženosti. Měla nějaké velké výhrady i vůči rodinné výchově a pak ze školy, tam už se tedy začaly hromadit pocity méněcennosti. Čili takový ten pocit bojového nastavení proti společnosti u ní začal narůstat a vedl k touze se společnosti pomstít,“ uvedl psychiatr Pavel Pavlovský.

Soud uložil Hepnarové trest smrti. „Já jsem na jednom tom stání byl. Prokurátor ji dokonce přesvědčoval: 'Vždyť vy jste přece... Nebyl nějaký záblesk něčeho, kdy se vám udělalo blbě?' Docela ji k tomu naváděl. A ona trvala stále na tom, že ne, že to spáchala při plném vědomí,“ dodal bývalý policejní rada Dočekal.

Hepnarová trvala na absolutním trestu. Zhroutila se až těsně před exekucí, kdy ji museli k oprátce dovléct násilím. Propadlo v suterénu pankrácké věznice se pod ní otevřelo brzy ráno 12. března 1975.

Jaroslav Skalický, kov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít