Do českých kin dnes vstupuje animovaný film Píseň moře. Natočil ho irský režisér a animátor Tomm Moore, jehož je to teprve druhý celovečerní film. Získal za něj ale stejně jako za svoji prvotinu Brendan a tajemství Kellsu nominaci na Oscara.
Na osamělém majáku žije muž s dcerou a synem. Život rodiny, ve které tragicky chybí maminka, se změní ve chvíli, kdy se ukáže, že dcerka je poslední z tuleních víl, takzvaná selkie. Právě ona jediná může po generace děděnou písní moře zachránit všechny pohádkové bytosti, které čarodějnice Macha proměnila v kámen. Ale kvůli rodinnému traumatu malá selkie nejen nezpívá, ale ani nemluví...
Píseň moře (režie Tomm Moore)|foto: GKIDS
Moore propojuje legendy a písně své země s příběhem neúplné rodiny
Píseň moře vznikla klasickou kreslenou 2D animací, kterou pouze doprovodily a podtrhly počítačové efekty. Irský režisér Tomm Moore v ní propojuje legendy a písně své země s příběhem neúplné rodiny do věrohodné a poetické podoby, která bude vyhovovat dětem i dospělým. Film je dojemným, půvabně animovaným příběhem sám o sobě, ale je taky Moorovou odpovědí na to, co je úkolem pohádkového vyprávění v dnešní společnosti.
Logo|foto:Český rozhlas
Mají být pohádky zlatým fondem, o který se řemeslně tu líp, to hůř pokusí noví vypravěči? Nebo přizpůsobíme staré pohádky současnému diskurzu a korektnosti, takže např. dívky budou víc subjekty, než objekty, omezíme časté krutosti starých vyprávění a proměníme vztah lidí a zvířat, aby víc odpovídal tomu současnému? (Český film tápe v zásadě mezi těmito dvěma možnostmi.) Tomm Moore patří mezi ty, kteří dokážou jít ještě jinou cestou. Vytvořil svůj příběh, který z pohádek a mytologie čerpá. Zasadil ho do současnosti, kterou rozhodně neidealizuje, zobrazuje smutek i špínu. Chce dětem dodat odvahu v některých konkrétních problémech jako je vztah sourozenců v neúplné rodině. A podstatným momentem je to, že i „zlo“ má v Písni moře své vlastní – dobře pochopitelné – důvody. V moderní současnosti (kterou často vidíme jako lineární časovou osu) Moore vidí další zákrutu spirály, odpovídající cyklickému světu. mýtů. Folklór znovu získává sílu a nezavání skanzenem.
Ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava se letní kino v MeetFactory naladí na vlnu diskusí o environmentálním stavu světa. Při pohledu na postupující vývoj ekologických výstrah nabízí vybrané filmy prostor k zamyšlení nad změnami v přírodě a možnostmi jedince nastolený kurz usměrnit k lepšímu. Na zeď smíchovské továrny, bok po boku tratě a cesty, se počínaje první červnovou středou do konce září každý týden krátce po setmění promítá. Vstupné je i v létě 2019 volné.
Srovnávat, nebo nesrovnávat s Hayao Miyazakim?
Tomm Moore je kvůli Písni moře srovnávaný s legendárním japonským animátorem Hayao Miyazakim. Autorovi Cesty do fantazie, Princezny Mononoke a dalších skvělých děl se Moore skutečně podobá v několika ohledech. Především v propojení mytologie a současnosti, ekologickém apelu svých filmů a některých konkrétních postavách. Když se ale na inspiraci Miyazakim, ke kterému se Moore otevřeně hlásí, podíváme blíž, Píseň moře trochu vybledne. Podobností s Miyazakiho filmem Ponjo z útesu nad mořem (2008) je totiž až příliš. V obou dílech jde o dívčí hrdinku, která žije v majáku nad mořem a je ztělesněním přírodní bytosti mezi lidmi. Paralelní mytologický svět a současná civilizace se v obou filmech nacházejí v nerovnováze. A v obou filmech hraje velkou roli rodina, soulad lidských citů a přírodní rovnováhy. Nakonec animovaná jízda autem podél moře se u Moora Miyazakimu dost podobá. Píseň moře se po tomto srovnání prostě začne jevit poněkud nepůvodní. Dětským divákům to ale nejspíš vadit nebude. A dospělí úzkou vazbu obou filmů třeba i ocení, pokud se zaměří na to, jak shodná kostra příběhu přenesená z Japonska do Irska funguje v mantinelech úplně jiné mytologie.
