Češi se chtějí přidat k hnutí Archa sbližujícímu zdravé lidi s mentálně handicapovanými
Nezisková společnost Villa Vallila z Červeného Újezdu u Votic usiluje o připojení k mezinárodnímu hnutí Archa. Tamní klienti, mentálně handicapovaní lidé, žijí totiž už dvanáct let podle konceptu zakladatele Archy Jeana Vaniera.
Šestaosmdesátiletý kanadský humanista Jean Vanier se stal letos laureátem Tempeltonovy ceny, které se říká někdy také Nobelova cena za náboženství. Jeho hlavní dílo je hnutí L´Arche. Archy jsou křesťanské komunity, ve kterých společně žijí lidé mentálně handicapovaní a jejich zdraví asistenti.
Hnutí vzniklo v šedesátých letech v severní Francii, dnes jsou Archy v desítkách zemí po celém světě. Česká republika ovšem mezi nimi chybí, přestože tu podobné a nejen křesťanské komunity také působí. Příkladem je právě černoújezdská Villa Valilla, kterou od devadesátých let spravují manželé Klípovi, kteří také vedou zdejší komunitu.
Setkání s Jeanem Vanierem je celoživotní inspirací
Když v roce 1991 navštívil Jean Vanier Česko, účastnila se společného setkání s postiženými lidmi a jejich rodinami v Kloboukách u Brna také Eva Klípová, ředitelka speciální školy pro handicapované děti. „Jean Vanier má pro tyto lidi opravdu zvláštní přitažlivost. Srdečně všem svíral ruce, usmíval se. Setkání s ním pro mne bylo nejsilnější motivací pro naše dílo," říká Eva Klípová, která spolu s manželem začala v Červeném Újezdu u Votic oživovat myšlenky Jeana Vaniera a jeho koncept Archy.
V biblické arše zachraňoval Noe všechny živé tvory. V té Vanierově dostávají příležitost bohatšího života mentálně postižení lidé. Ale nejen oni. Podle filozofie humanisty a čerstvého laureáta Tempeltonovy ceny mají ze soužití s handicapovanými užitek také zdraví lidé, kteří duchovně zrají a stávají se lidštějšími. „Rozhodně to nejsou Bohem trestaní lidé, ale naopak právě oni nás mohou vést k Bohu, k tomu, abychom se stávali lidštějšími," vysvětlil ve vysílání Rádia Vaticana Jean Vanier.
Ve Ville Vallile, pojmenované po někdejším obyvateli, finském diplomatovi, žije dnes ve společnosti pěti zdravých asistentů osm stálých klientů s mentálním handicapem. „Říkáme jim Valiláci," vysvětluje třicátnice Kateřina, pracovní terapeutka, která svůj život včetně rodiny a velké části volného času zasvětila péči o postižené lidi.
„Je to tady někdy těžké," říká Roman, který ve Ville Vallile žije 12 let, ale také pracuje v nedalekém Benešově jako pomocník v kuchyni. „Někdy nezvládám ten stereotyp a mám chuť nebýt s touhle partou. Ale zase hrozně rád pracuji s panem Klípou, říkáme mu tu všichni táta, protože on mi moc věří," vysvětluje své pocity jeden z klientů.
Statut Archy neznamená zisk financí
Přestože Villa Vallila funguje díky inspiraci Jeana Vaniera, není součástí jeho hnutí Archa, které má v 35 zemích světa 147 poboček. „Už čtyři roky se scházíme s koordinátorkou Archy a snažíme se označení Archa získat," říká Eva Klípová. Podle ní je Archa především známkou kvality. „Lidé, kteří o nás uslyší, budou hned chápat, co a jak děláme, budeme-li se moci prezentovat jako Archa."
Ať už se černoújezdskému zařízení podaří či nepodaří získat statut komunity Archa, nebude to mít vliv na zdroje financí. Vanierovo hnutí je totiž spíš ceněnou a uznávanou ideou než nadací. V současné době je roční rozpočet Villy Vallily zhruba 1 milion 300 tisíc korun. Ze 70 procent jej dotuje Středočeský kraj.
O Ville Vallile odvysílal Český rozhlas v roce 2009 pořad Lenky Svobodové z cyklu Dobrá vůle.
