Omer Klein - Fearless Friday

Každý ze zmíněných izraelských pianistů je jiný svou povahou i charakterem hudby, kterou komponuje. Shai Maestro se snaží „podniknout cestu co nejhlouběji do nitra své duše“, Yaron Herman do procesu tvorby zapojuje matematiku a logické myšlení. Omer Klein, přistupuje ke kompozici a k dělbě práce v rámci tria zdánlivě nejkonvenčněji. Síla jeho skladeb je především v melodiích a ve svěžesti, s jakou dokáže desetiletími prověřený jazzový jazyk uchopit a přenést do současnosti.

Album Fearless Friday natočilo Kleinovo trio v nové sestavě. Bubeníka Ziva Ravitze, který v současné době exceluje především po boku Shaie Maestra, vystřídal mladičký Amir Bresler (1989). Jistotou zůstává u kontrabasu Haggai Cohen-Milo. Třebaže jsou všichni tři rodilí Izraelci, momentálně žijí v různých zemích (Německo, Izrael, USA). To ovšem nebrání jejich spolupráci a intenzivnímu koncertování. Materiál z nového alba si měli možnost vyzkoušet během dlouhého turné a jistota a sehranost, s nimiž šli do studia, z nahrávky přímo sálá.

Omer Klein má schopnost napsat výraznou melodii, která je sice originální, ale současně posluchači cosi důvěrně připomíná. Stačí pár taktů, a máme tendenci si ji zpívat spolu s ním. Typickým příkladem je úvodní skladba Fearless Friday, jedna z nejenergičtějších na albu. Její melodický motiv v krátkém úseku evokuje slavnou elektropopovou skladbu Gershona Kingsleyho Popcorn a v českých uších dalších pár tónů připomene refrén z jisté písně Jaroslava Uhlíře pro Rangers/Plavce.

Přitom Omer Klein jistě neopisoval (pravděpodobnost, že sleduje českou country scénu, je mizivá); pouze jeho skladby mohou i v uších posluchače bez větších zkušeností s jazzem znít důvěrně a příjemně. Ostatně většina jazzových standardů vznikla z dobových populárních melodií a Kleinovy skladby mají při troše štěstí šanci se takovými novodobými standardy stát. Speciálně to platí například pro I Guess That’s Why They Call It Falling nebo závěrečnou Tears On A Bionic Cheek.

Zatímco silné melodie jsou nadžánrové, forma Kleinových kompozic je čistě jazzová. Synkopovaný rytmus skladby Shwaye Shwaye odkazuje k zakotvení hudebníků v tradičním jazzu, ale zároveň k jejich poučení nejsoučasnějším vývojem žánru. Ostatně není asi náhoda, že právě tato kompozice na albu následuje po jediné převzaté skladbě, lyrické Azure od Duka Ellingtona.

Skupina Omera Kleina je klavírním triem v nejryzejším slova smyslu. Nejde pouze o nástrojové obsazení, ale také o dělbu práce. Vůdčí roli si prakticky od začátku alba drží pianista, avšak kontrabas dostává adekvátní prostor pro sóla (Shwaye Schwaye, Turquoise Memories). Bubeník Bresler možná není od začátku do konce tak invenční jako jeho předchůdce (porovnejme s Ravitzovým výkonem při nedávném koncertu Shai Maestro Tria v Brně), avšak citlivě doplňuje oba spoluhráče. Ovšem temné údery na začátku skladby Dimensions, které Kleinovi slouží jako odrazový můstek pro rozvíjení tiché melodie, patří k nenápadným detailům, díky nimž má album smysl poslouchat opakovaně a čím dál pozorněji.

Omer Klein Trio |foto: Oficiální web Omera Kleina

Omer Klein – Fearless Friday Omer Klein – piano Haggai Cohen-Milo – kontrabas Amir Bresler – bicí Label: Neuklang, 2015 www.omerklein.com