Ředitel Institutu turismu: Turistické karty by měla vlastnit veřejná správa, ne firmy

Kromě regionálních karet existuje v České republice i několik celostátních projektů, jako je třeba Eurobeds nebo Rodinný pas. Vlastní slevovou kartu má i Praha.

„Pražská karta stojí o poznání víc než například ve Vídni, kde je dvoudenní karta levnější, stojí 19 eur, stejně jako v Berlíně. Pražská městská karta stojí 46 eur. Rovněž ostatní města jako třeba Budapešť nebo Salzburg nabízejí nižší ceny,“ upřesňuje Kateřina Petříčková z Asociace cestovních kanceláří a agentur.

Turistické karty fungují na dvou principech. Jednak to jsou slevové karty, které jsou zadarmo nebo za velmi nízký poplatek, a umožňují získat levné vstupné. Dražší karty lze pořídit za vyšší cenu a jejich držitelé pak mají vstupy zdarma včetně hromadné dopravy.

„Třeba londýnská karta je velmi drahá. Tam jsou ovšem ceny jednotlivých vstupů velmi drahé: jeden vstup se pohybuje třeba kolem 20 liber. Záleží na tom, jestli chcete chodit na památky, tak se to vyplatí. Pokud si chcete užívat města a vstoupit do jedné dvou památek, tak potom taková karta nemá smysl,“ radí ředitel Institutu turismu agentury CzechTourism Jan Herget.

Podle něj jsou karty pro obce a města nástrojem k řízení cestovního ruchu.

„Oni díky kartám mohou vybírat místní poplatky, získávají marketingová data. Velmi často díky té kartě dojde k prodloužení délky pobytu a k vyšší útratě od klienta, protože zjistí, že to místo nabízí výrazně více památek a služeb, než na začátku čekal,“ dodává Herget.

Přestože vzniká stále víc slevových karet, ne všechny projekty se vydaří. Příkladem je třeba karta Krkonoše Region Card, která zanikla už po roce a půl. Lidé ji skoro nevyužívali.

U krkonošské karty bylo také problémem, že ji vlastnila soukromá firma. Na to má ředitel Institutu turismu jasný názor:

„Já si rozhodně myslím, že je lepší, když jsou tyto karty v majetku a ve vlastnictví veřejné správy.“