Za tajemstvím a historií slov
Odkud se berou slova? To je otázka, kterou si jistě někdy položil každý z nás a která, jak dokazují například některé dialogy Platonovy, vzrušovala lidi už před staletími. Věda, která se touto otázkou zabývá, se nazývá etymologie, a knihy, v nichž se můžeme dopátrat původu slov, to jsou etymologické slovníky.
Až dosud byly pro uživatele českého jazyka nejpřístupnější dva: od Václava Machka Etymologický slovník jazyka českého, který naposledy vyšel v roce 1968, a Stručný etymologický slovník jazyka českého od Josefa Holuba a Stanislava Lyera, který poprvé vyšel roku 1967 a jehož dotisky se pak čas od času znovu objevovaly v knihkupectvích. Ani jeden z uvedených titulů však nezabíral naši slovní zásobu v celé šíři: první se detailně (na víc než osmi stech stranách) zabýval především starším domácím lexikem a pomíjel slova cizí, druhý (pětisetstránkový) si naopak všímal především cizích slov a o původu slov domácích pojednával spíše lakonicky.
Již z těchto důvodů je proto třeba přivítat zcela nově Jiřím Rejzkem zpracovaný a nakladatelstvím Leda v květnu vydaný Český etymologický slovník. Na sedmi stech padesáti stranách postihuje podstatnou část soudobé slovní zásoby češtiny (včetně slov nespisovných a nově přejatých) a je koncipován tak, aby mohl sloužit širší veřejnosti. Ještě před slovníkovou částí v něm najdeme přehled jazyků a podobně, jak tomu bylo u slovníků J.Holuba a S.Lyera, i stať o jazykových změnách - od té první, jíž se indoevropština rozdělila na jazyky kentumové a satemové (podle výslovnosti číslovky sto), přes ty, v nichž se na jednotlivé jazyky rozčlenila praslovanština, až po změny, které v českém jazyce proběhly v 16. století.
Vlastní etymologický výklad začíná uvedením podoby slova (pokud není převzato z jiného jazyka) a jeho významu ve staré češtině. U starých domácích slov se pak udávají jejich ekvivalenty v dalších slovanských jazycích, případně i ve staroslověnštině. Následuje rekonstruovaná praslovanská podoba a její srovnání s jinými indoevropskými jazyky a rovněž rekonstrukce výchozího indoevropského kořene. Je-li třeba, rekonstruuje autor také vývoj významu slova a uvádí doplňující kulturně-historické informace. U slov přejatých přibližuje cestu, jíž k nám doputovala, a snaží se objasnit původ slova ve výchozím jazyce.
