„Kvóty by měly každou emancipovanou ženu urazit,“ říká bývalá poslankyně ODS Lenka Kohoutová

Říkáte, že kvóty jsou berlička, která není třeba, ženy je nepotřebují. Jako příklad dáváte sebe, bývalou poslankyni Parlamentu ČR. Nejste ale špatný příklad? Ženy bývají podle mnoha údajů znevýhodňovány v mnoha ohledech, váš případ to ale asi nebyl. Nedostatkem sebevědomí jste při budování kariéry určitě netrpěla.
Hodně záleží na vzdělávání, na tom, co si neseme z rodiny, je proto dobré vychovávat naše děti v tom, že pokud se budou učit a budou zdravě soutěžit, mohou dosáhnout v podstatě všeho. I já jsem tak byla vychovávána, vychovávala jsem tak i svoji dceru. Říkat svým dcerám, že nemohou nic a mají být u dětí, to jsem nikdy nezažila, možná proto jsem pro vás špatným příkladem. Já mluvím o vzdělávání, slaďování rodinného života s prací, protože my ženy máme období, kdy nás nikam nedostanete, máme období, kdy se věnujeme své zásadní prioritě, mateřství.

Část z nás se věnuje pouze mateřství, což taky chápu, tohle nastavení muži nemají. Muži to mají celé trochu jinak, my musíme nakoupit, vyžehlit, hezky se tvářit na manžela, až přijde večer z práce, to trochu zlehčuju, muži tohle nemusí. Je to ale všechno o tom, jak si to v rodině rozdělíme a nastavíme, jak vychováváme děti. Já mám za to, že kvóta má každou vzdělanou emancipovanou ženu prostě urazit. Dosadit ji někam do počtu je prostě špatně.

Jen abychom to upřesnili: jste proti kvótám, ale vadí vám, že je málo žen ve vysokých pozicích.
To určitě, ale musí to být otázka vývoje, nemůže to být otázka jakéhokoliv nařízení. Není možné si myslet, že politická strana udělá zvláštní nábor žen, aby vyhověla kvótám. Je to o výchově žen, aby se staraly o politiku, aby se o ni zajímaly, aby do ní zkoušely vstoupit.

Čtěte také

Jak si můžeme konkrétně představit nástroje, jak toho dosáhnout? Vy mluvíte o výchově, možná o změně rétoriky ve společnosti, co dál? Míříte hlouběji než kvóty, jak se dá ale v tomhle problému dosáhnout hmatatelného zlepšení?
Je to o obecné společenské diskusi, změně náhledu, s tím se nese změna pohledu na výchovu, není to otázka legislativy, aby mě k něčemu donutila. My si takto zahráváme s demokratickými principy, nesnažme se vmanipulovat voliče do toho, že bude muset zvolit určité procento žen. Co se stane s politickou stranou, pokud vznikne zákon, který je donutí mít na kandidátkách 40 % žen? Co když volič zvolí samé muže? To ta strana pak bude finančně podhodnocena? To je návrh, který je v diskusi. To je přece špatně, já budu sankcionovat voliče za to, že si vybral? Zahráváme si se zdravým rozumem a našimi svobodami.

Je dobré připomenout, že v komunální politice je poměrně vysoký počet žen, takže se nedá říct, že by neměly o politiku zájem. Nebývají ale v rámci svých stran posouvány, ostatní členové pro ně nehlasují. Ono to tedy vypadá, že nastartování diskuse může být dost složité, když ani sami politici nejsou ochotní hlasovat pro „své“ ženy.
My ale přece máme opakovaně zvolené starostky, například v ODS je Jana Černochová na Praze 2, opakovaně zvolená, starostka jedné z největších městských částí. Měli jsme Ivetu Táborskou, úspěšnou starostku ve Vsetíně, v Havlíčkově Brodě je Jana Fischerová, která je dnes poslankyní, a mohla bych jmenovat další. Já se domnívám, že nám ženám komunální politika konvenuje, protože je akčnější než například zákonodárství. U mimopražských dokážu pochopit, že se jim nechce dojíždět, protože systém chodu poslanecké sněmovny je náročný, sama jsem zápasila s tím, abych skloubila práci v Parlamentu a péči o nemocnou maminku. Prostě ten systém je nějaký a podle mě je to jeden z důvodů, proč se ženy moc do té politiky neženou a zůstávají na té lokální úrovni. Jsou na ní ale velmi dobré.

Dostáváme se zase k té potřebě změny ovzduší, které je lehce mizogynní, nebo se v něm ženy alespoň necítí moc silné, nechtějí být ambiciózní.
Ale je to jenom o té společenské diskusi! Ne o tom, že nám někdo bude něco nutit. Milý voliči, my vám něco nařídíme a ty budeš takhle volit, to je prostě špatně.

Častým argumentem, který se opírá i o výzkumy, je, že ženy jsou méně sebevědomé než muži. Často se cítí horší, pokud usilují o vysokou funkci, mají pocit, že muž by se na ni hodil více.
Ano, to padlo, ale nezlobte se, to já neznám, já mám kolem sebe ženy, které si věří, a když si nevěří ve své profesi, protože jsou třeba v domácnosti, tak si věří v této roli. Každá z těchto žen je skvělá v tom, co dělá, nikdo z nich ale politiku dělat nechce.

Ono to nemusí být přímo tak, že žena sama sobě přizná, že si nevěří, nebo si myslí, že není dost dobrá. Ženy nad svými možnostmi zkrátka ani nepřemýšlí, nezkouší se dostat do ambiciózních pozic, jdou automaticky třeba do pečovatelských rolí.
Já jsem popravdě do politiky nikdy nechtěla, mě tam dohnalo téma zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Chodila jsem za politiky, za poslanci a nikdo se tomu blíž nevěnoval, tak jsem si řekla, že vstoupím do politiky a stanu se poslankyní. Do ODS jsem šla, protože mám pravicové smýšlení.

Několikrát jste zmiňovala nutnost vytvořit podmínky k tomu, aby se daly slaďovat rodinné povinnosti a práce. Nebylo by dobré se zaměřit i na rozdělení těch povinností mezi muže a ženy? Nemluvit jen o ženách, ale snažit se o to, aby péče o rodinu příslušela i mužům?
Domnívám se, že máme dostatečně inteligentní rodiny, že není třeba jim diktovat nebo říkat, jak si mají nastavovat jednotlivé role. Spíš bych tvořila určitou nabídku, aby si rodina mohla vybrat, jakou cestou se dá. Ta nabídka by měla být o určitých daňových výhodách, o možnostech si vybrat, jak dlouho budu na rodičovské dovolené nebo jestli půjdu pracovat na částečný nebo plný úvazek. Jestli budu doma já, matka nebo otec, což už i dnes jde.

V tomto směru nám chybí dostatečná nabídka v předškolních zařízeních. Udělejme nabídku pro zaměstnavatele, aby se mu vyplatilo zaměstnat maminku nebo tatínka, který přichází z rodičovské dovolené a chce zkrácený úvazek. Udělejme více možností, jak zaměstnávat lidi z domova. Je to ale dlouhodobý vývoj, je to o určitém nastartování diskuse ve společnosti. Ale nezahrávejme si s tím, že budeme rodinám něco diktovat. Nechme rodině nabídku.