Jom ha-šoa je nejen vzpomínkou na oběti holocaustu, ale je spjat i dalšími památnými událostmi hebrejského kalendáře

Židé, vystavení po dlouhá staletí diskriminaci a pronásledování, chovají v paměti mnoho tragických událostí. K nejstrašnějším z nich došlo za nacistické okupace Evropy během 2. světové války. Smrt šesti miliónů židovských mužů, žen a dětí připomíná Den vzpomínky na zavražděné, zvaný hebrejsky Jom ha-šoa.

Roku 1951, tři roky po vzniku Státu Izrael, byl stanoven na 27. den hebrejského měsíce nisan, dobu mezi svátky Pesach a Šavuot, kterou v židovských dějinách provázejí četné persekuce. Bohoslužba na Jom ha-šoa, která letos připadá na 16. dubna, obsahuje zvláštní modlitbu za židovské mučedníky. V tiché vzpomínce si též Židé připomínají hrdinství svých bratří a sester v boji proti nacismu, jejich víru v nový život a vznik samostatného státu, jenž by se jim stal domovem a útočištěm. Pamětní den Jom ha-šoa je proto symbolicky vložen mezi výroční den povstání ve varšavském ghettu a tryznu za ty, kdo zahynuli při obraně židovského státu.

Tento Jom ha-zikaron, Den vzpomínky na padlé, určený na 4. den hebrejského měsíce ijar, současně bezprostředně předchází radostnému Dni izraelské nezávislosti, zvanému Jom ha-acmaut. Ten se slaví hned následující den, 5. ijaru, letos 24. dubna. Tímto spojením se naplňuje zásada, jež provází všechny židovské svátky: ani ve chvíli veselí nelze zapomínat na smutné okamžiky minulosti, štěstí živých je vykoupeno utrpením a smrtí jejich bližních.

Bohoslužba na Den nezávislosti má charakter díkuvzdání a obsahuje i četbu vize proroka Izajáše. Vznik samostatného židovského státu po téměř 2000 letech vyhnanství je věřícími sionistické orientace vítán jako naplnění národních a náboženských aspirací židovského národa, rozhodující krok k přiblížení doby Mesiáše. Sedmiramenný svícen, zářící kdysi v jeruzalémském chrámu, židovský symbol zvěčněný na nesčetných sakrálních i světských předmětech, se ve znaku Státu Izrael navždy vrátil z vyhnanství do historické vlasti Židů.