Úroveň hřbitovního umění je bídná. Soutěž Funeral Design ji chce pozvednout

14. duben 2015

Hřbitovy nejsou jen smutným místem, kam si pozůstalí chodí poplakat nad hroby svých blízkých. Zvlášť ve městech plní pro leckoho funkci parků - míst, kde je spousta zeleně a klid. Hřbitovy jsou vizitkou naší funerální kultury a výstavní síní smuteční architektury.

Umělecká úroveň českých hřbitovů přitom upadá a to setrvale od dvacátých let minulého století, kdy patrně dosáhla svého vrcholu v kreativitě, její rozmanitosti i uměleckém zpracování.

Dnešní pozůstalí pořizují většinou uniformní náhrobky bez nápadu a ti, kdo investují hodně peněz, pak často pomníky okázalé a kýčovité.

„Umělecká úroveň je bídná. Vytratila se autorská tvorba, která byla kdysi běžná. Dnes je to výjimečná věc. Současná většinová produkce je špatná, tuctová, sériová, nekvalitní,“ říká Martin Červený, ředitel Správy pražských hřbitovů.

Zájem o soutěž byl enormní

Proto inicioval soutěž Funeral Design, ve které měli začínající tvůrci navrhnout náhrobek a urnu. Podle Jany Vinšové z agentury Czechdesign byl zájem enormní. Přihlásilo se 318 mladých výtvarníků včetně několika zavedených jmen.

Klání bylo otevřené, ale pořadatelé napřímo vyzvali tři studia: Petru Krausovou, která žije v Londýně, Romana Kvitu a dvojici VeronikaViktorie. Za posledně zmíněnými jmény stojí duo studentek pražské UMPRUM Veronika Ďuricová a Viktorie Beldová.

03339303.jpeg

Viktorii e-mail od Správy pražských hřbitovů nejprve rozesmál. Pak ale na návrzích pracovala jako na každé jiné zakázce. „Je to produkt," říká Viktorie.

I designér Roman Kvita se rozhodl netvořit sám a přibral svou partnerku, studentku sochařství Pavlínu Hlavsovou. Pro tuto dvojici byla soutěž výjimečná a brali ji osobně. „Vklad od kreativního člověka k někomu, kdo zná technologie a je kameník, může tomu pomoct a může to být i cenově dostupné pro takzvané obyčejné lidi“.

Lidé, jděte se občas projít na hřbitov

Výsledky soutěže oznámí hodnotící komise na konci dubna. Nejlepší návrhy by chtěl ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený představit veřejnosti.

„Sejde se nám řada návrhů, ze kterých uděláme katalog. Ten nabídneme lidem, kteří si tyto věci vyřizují v našich kancelářích. Nejlepší návrhy zrealizujeme a zájemcům zprostředkujeme kontakt na designéra. Situaci v Praze bychom mohli tímto aspoň trošku změnit.“

Proč podle historika architektury Zdeňka Lukeše hřbitovní umění upadá? „Důvodem je jiný, uspěchaný styl života než dříve. Lidé se smrti bojí a nechtějí se jí zabývat. K architektům v minulém totalitním období ztratili důvěru a umělci z této oblasti vymizeli. Souvisí to také s tím, že lidé nejsou ke vkusu vedeni a vychováváni.“

Fr.Bílek-náhrobek se sochou Krista v Libicích nad Vltavou

Jak lze současnou situaci změnit? „Možná by stálo za to, aby se lidé šli občas projít na hřbitov. Je to místo kontemplační, ale i plné zajímavých motivů, námětů. Třeba tam něco objeví, co je zaujme a bude je inspirovat k tomu, aby si nechali navrhnout kvalitní hrobku.“

Vlaštovky existují. V metropoli lze spatřit i několik současných povedených náhrobků. Od sochařů Aleše Hnízdila či Jaroslava Róny.

autoři: luv , sch
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.