Jiří Stočes: Kam zmizela studentská recese a karikatura z Plzeňského majálesu?

24. duben 2015
Publicistika

Plzeňský majáles slaví 25 let, tvrdí jeho organizátoři. Omyl, říká ve svém fejetonu historik Jiří Stočes, je tu přece od 19. století!

Plzeňský majáles slaví své 25. narozeniny, hlásají plakáty, webové stránky i další formy reklamy – a místní novináři to z nich opisují. Jako historik si dovoluji konstatovat, že to není pravda. Majálesy se v Plzni konaly již od 19. století.

Oslava jara, mládí a národa

Měly zhruba stejnou podobu, jakou vylíčil ve své Filosofské historii Alois Jirásek pro Litomyšl. Studenti se – zpravidla na prvního máje – odebrali se svými kantory do přírody, aby zpěvem, poezií, tancem a později i různými soutěžemi uvítali příchod jara. Tehdejší majáles tak v mnohém připomínal dodnes běžné slavnosti stavění májky. Vedle jara se opěvoval i český národ a jeho jazyk, jak to odpovídalo dobové společenské mentalitě.

Zatímco Litomyšlští chodili do Nedošínského háje, plzeňské majálesy se odehrávaly zejména v tehdy velmi oblíbené výletní restauraci v Zábělé, z níž jsou dnes patrné pouze zbytky základového zdiva uprostřed lesa. S postupujícím večerem skončila oficiální část oslavy, většina profesorů odešla domů a druhý den se řešili různé prohřešky „pánů studiosů“ proti dobrému chování a mravům, k nimž docházelo zejména při a po nočním návratu do města. Studenti byli již tehdy vnímáni jednak jako budoucí elita národa, ovšem zároveň jako symbol lehkomyslného mládí, od nějž lze očekávat (a tolerovat) projevy společenské nonkonformity.

Vtipem proti totalitě

Právě tento rozměr majálesů nabýval postupem doby na významu. Studentům bylo po čas jejich svátku povoleno kritizovat a karikovat své spolužáky, kantory, školský systém i celospolečenské poměry. Majálesy 20. století tak více než svátky jara připomínají masopust – z nich ostatně přejaly prvek průvodu v maskách a s různými rekvizitami a transparenty.

Vrcholem této etapy byly slavné majálesy 60. let 20. století, které velmi trefně zesměšňovaly tehdejší komunistický režim. Proto také nalezly širokou odezvu u veřejnosti, a to nejen v Praze, ale i v ostatních sídlech vysokých škol, tedy i v Plzni. Zvláště majáles v roce 1966 si vůči tehdejším mocipánům nebral servítky – a taky skončil pro organizátory vyhazovem ze školy. Nad hesly nesenými v tehdejších průvodech se dodnes neubráním smíchu, ale je otázkou, zda by se stejně smáli i dnešní studenti, kteří komunistickou totalitu znají jen z učebnic dějepisu.

Majáles komerční…

Ono 25. výročí zmiňované v úvodu se vztahuje až na majálesy pořádané v Plzni od roku 1990, tedy po Sametové revoluci. Nejdříve šlo především o obnovu tradice, postupem doby však stále více převažoval důraz na zábavu studentů. Jistě, tradiční prvky, jako studentský průvod, volba krále majálesu, majálesové svatby platné jen do druhého dne apod. zůstaly zachovány, nicméně to hlavní, na co pořadatelé zvou (a čeho se také účastní nejvíce studentů i ostatních návštěvníků) je velký rockový festival, na který se pochopitelně platí vstupné.

Ostatně dnes už majáles v Plzni (a nejen tam) organizačně zajišťuje profesionální agentura a jejím hlavním cílem je samozřejmě zisk. Ostatně hned několik majálesů v republice organizuje jedna a táž agentura, takže jde vlastně o tutéž akci organizovanou na více místech – se stejnou grafikou propagace, stejnou dramaturgií, až na výjimky se stejnými kapelami apod. Stejně tak je pořádajícími agenturami zajištěn pronájem stánků s občerstvením apod.

…a nekomerční?

Před pár lety se v některých univerzitních městech studenti proti těmto komerčně pojatým majálesům vzbouřili a pokusili se zorganizovat majálesy vlastní, nekomerční, pojaté spíše jako prezentaci nezávislé studentské kultury. V Praze tak existují oba majálesy vedle sebe, v Olomouci třeba organizují pouze ten nekomerční.

Velmi těmto pokusům fandím, na druhou stranu se ale nedivím tomu, když studenti využijí nabídek pořadatelských agentur. Jednak jde samozřejmě o finanční zajištění celé akce, jednak o obrovský nárok na čas a námahu dobrovolných studentských organizátorů. V neposlední řadě hraje roli i poptávka ze strany ostatních studentů. A ti jsou vesměs ze stávající podoby plzeňského majálesu nadšení a skutečně si jej užívají. Ke cti zdejších pořadatelů slouží, že i nezávislá studentská kultura – třeba přehlídka studentských hudebních skupin Kapeláž či multižánrový festiválek Prkna Neprkna – dostává svůj prostor v programu i inzerci celého majálesu, ba dokonce je patrná určitá snaha studenty k aktivnímu zapojení motivovat (např. vstupem na závěrečný festival zdarma).

Kam zmizela studentská recese a karikatura?

Akorát po těch trefných karikaturách kohokoli a čehokoli se mi poněkud stýská. Naposledy si vybavuji happening s pokusem o vytvoření rekordu v počtu studentů v jednom autobuse linky 30 v roce 2006. Mimochodem – akce tehdy reagovala na stále odsouvanou realizaci slibu magistrátu ohledně prodloužení tramvajové linky č. 4 na Borská pole. Nedošlo na ní dodnes…

autor: Jiří Stočes
Spustit audio