Pochod Němců z Brna: vzpomínky Jiřiny Borecké rozené Hrdličkové
Konec druhé světové války, který budou média v několika následujících týdnech obsáhle připomínat, nepřinesl obyvatelům českých zemí jen štěstí a svobodu, ale také novou vlnu násilí a utrpení.
K temným událostem z té doby patří například pochod dvaceti tisíc Němců, vyhnaných z Brna – a vedených pak za velmi krutých podmínek pěšky do Pohořelic a dál k rakouským hranicím.
Prodělala jej i hrdinka nedělních Příběhů 20. století Jiřina Borecká rozená Hrdličková.
Jiřina Borecká se narodila 13. února 1935 v Brně. Její otec František Hrdlička pocházel právě z Pohořelic, vyučil se řezníkem a mluvil stejně dobře německy jako česky. Matka Marie byla Češka a celý život zůstávala v domácnosti.
František Hrdlička měl nevlastního staršího bratra, který se narodil jako nemanželské dítě a jeho otcem byl Žid.
Když se k moci dostali nacisté a okupovali Československo, měla Jiřinina babička strach, že se židovský původ jejího prvního syna prozradí a že na něj dopadnou norimberské zákony.
Naléhala proto na zbylé příbuzné, aby se přihlásili k německé národnosti – doufala, že jako Němci budou Hrdličkovi méně nápadní, méně vystavení případné persekuci.
Odsun dvaceti tisíc brněnských Němců
Stalo se – a tak sestry Hrdličkovy (Jiřina a její starší sestra Zdenka, narozená roku 1931) nastoupily do německé školy v Bratislavské ulici v Brně – pod jmény Georgine Hrdlicka a Sidonie Hrdlicka.
V roce 1941 musel však otec narukovat do německé armády, byl ihned odvelen do Francie a maminka Marie Hrdičková zůstala s dětmi sama. Po čase opustila Brno i německé prostředí a přestěhovala se ke své rodině do Vladislavi u Třebíče.
Do Brna se vrátila až na konci války – zjistila, že byt Hrdličových byl mezitím obsazen, a nakrátko našla azyl u přítelkyně.
Dne 29. května 1945 vydal Zemský národní výbor nařízení, podle něhož měli být z Brna vyvedeni Němci, s výjimkou nemocných, invalidů, těhotných žen, antifašistů, lidí ze smíšených manželství – a mužů ve věku 14 až 60 let, kteří měli být využiti při veřejných pracích.
30. května nařízení odsouhlasil Národní výbor města Brna – a ještě týž den večer bylo shromážděno cca dvacet tisíc brněnských Němců, kteří se brzy ráno vydali spolu s ozbrojeným doprovodem směrem k Pohořelicím. Byla mezi nimi i Jiřina s matkou a sourozenci.
Mrtvých bylo ke dvěma tisícům
Jiřina vzpomíná, že „ten den bylo strašné vedro. Celý den jsme šli, celý den. To je sedmadvacet kilometrů do Pohořelic. (…) No ovšem to, co byste viděli kolem té cesty, to bylo hrozné.
Protože tam šly jenom matky s dětmi a šli tam staří lidé. Nikdo jiný. To byste museli vidět, co všechno tam bylo odhozené kolem silnice, protože lidé si nabrali věci, které pak nebyli schopni unést.
A staří lidé, kteří už nemohli, tak si prostě lehli – a bylo jim jedno, co s nimi udělají…. K večeru jsme došli do těch Pohořelic a oni nás tam zavedli do takové nějaké... já nevím, co to bylo, jestli to byla stodola nebo co... Taky jsme leželi na zemi, ale byli jsme tak unavení, že nám to bylo úplně jedno.
Jenomže přišel tam nějaký Rus a má sestra měla čtrnáct a on na ni, že musí jít škrábat brambory ještě. Ale on chtěl zřejmě něco jiného. Ale nějaký pán ji zachránil, nějaký pán ji tam zachránil. No, řvala hrozně.“
Během pochodu Němců z Brna, který pak pokračoval k rakouským hranicím, zahynuly stovky lidí – přesný počet není znám, odhaduje se, že mrtvých bylo ke dvěma tisícům (podrobnosti například zde: http://www.katerina-tuckova.cz/historicke-resume.html).
Marie Hrdličková s Jiřinou a jejími sourozenci nemusela v pochodu pokračovat, odvedli ji do internačního tábora v Maloměřicích a poté do další internace v klášteře v Jundrově. Na tyfus tu zemřel Jiřinin malý bratr František.
Vzpomínky Jiřiny Borecké uslyšíte v Příbězích 20. století. Poslechněte si je kdykoli nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
