Výstava v Židovském muzeu ve Vídni představuje jednu etapu útěku íránských židů po islámské revoluci
V Židovském muzeu ve Vídni jsou od minulého týdne vystaveny fotografie brněnské rodačky Christine de Grancy, které se zaměřují na téma „Tranzit. Íránci ve Vídni“. Jejich autorka mohla v letech 1991-1993 dokumentovat skrytý a dech beroucí svět Židů, kteří museli po Íránské islámské revoluci v roce 1979 opustit své domovy, a po určitou dobu našli útočiště ve Vídni.
Přítomnost Židů v Íránu má své dávné kořeny, jak na vernisáži výstavy „Tranzit. Íránci ve Vídni“ uvedla ředitelka vídeňského židovského muzea Danielle Spera.
„V Íránu existují židovské obce už od 7. století před naším letopočtem. Právě tam se nacházela jedna z nejstarších a nejvýznamnějších židovských obcí dávné diaspory. V průběhu staletí zažívali Židé v Íránu střídavě období růstu, integrace i pronásledování.“
Kurátor výstavy Dan Fischman upřesnil měnící se počty Židů v Íránu v posledních bezmála čtyřiceti letech:
„V roce 1979 žilo podle odhadů 85-100 tisíc Židů v různých městech, jako je Teherán, Isfahán a Šíráz, která byla po celá staletí centry íránské židovské komunity. Podle současných odhadů žije v Íránu 10 až 20 tisíc Židů.“
Důvody odchodu Židů z Íránu vysvětluje ředitelka Židovského muzea ve Vídni Danielle Spera:
„Po islámské revoluci v Iránu v roce 1979 začalo pro tamní židovské obyvatelstvo velmi těžké období spojené s pronásledováním a antisemitismem. Proto se hodně iránských Židů rozhodlo utéct a opustit svou vlast. To pro ně samozřejmě nebylo nic jednoduchého, navíc nebylo snadné se z té země vůbec dostat. Ale některým se přeci jen povedlo vycestovat velmi tajnými cestami a s mnoha pomocníky. A jednou z významných zastávek na jejich cestě byla právě Vídeň.“
Kdo íránským Židům na útěku pomáhal, vysvětluje kurátor výstavy Dan Fischman.
„Pohled íránských Židů na západ a jejich tiché volání o pomoc a podporu nenarazilo v západním židovském světě na hluché uši. Už krátce po změně režimu začaly významné židovské organizace pracovat na pomoci íránským Židům. Patřily k nim organizace jako American Jewish Joint Distribution Comitee a organizace pro uprchlíky Hebrew Immigrant Aid Society, které se už od konce 19. století zabývají záchranou, podporou a pomocí pro židovské uprchlíky.“
Konkrétně ve Vídni se o židovské uprchlíky z Íránu postaral rabín Pressburger v synagoze v 2. městské části. U něj zažili vřelost, bezpečí a útočiště. A právě fotografie Christine de Grancy vystihují hloubku a krásu emocí, které byly mezi rabínem Pressburgerem a íránskými Židy. A proč fotografie pocházejí až z let 1991-93 a ne z doby těsně po Íránské islámské revoluci v roce 1979, vysvětluje Danielle Spera.
„Fotky opravdu pocházejí z počátku 90. let 20. století, tehdy měla ta fotografka příležitost tam fotografovat. Předtím to bylo mnohem těžší, protože vše samozřejmě probíhalo velmi tajně. Musíme si uvědomit, že šlo o lidi, kteří uprchli ze své vlasti, protože tam byli v ohrožení, což určitě nebylo jednoduché. A teprve po čase bylo možné se vůbec dozvědět, že ve Vídni jsou íránští uprchlíci a tehdy tam ta fotografka působila, to znamená až 10 let po začátku vystěhovalecké vlny. Ty první roky byly samozřejmě tak uzavřené, že tam nebyla žádná šance jakoukoliv formou něco dokumentovat.“
Naprostá většina židovských uprchlíků z Íránu nakonec odešla do Spojených států, někteří zamířili do Izraele, a jen velmi málo z nich zůstalo ve Vídni. Výstava „Tranzit. Íránci ve Vídni“, která část jejich pouti dokumentuje, bude v Židovském muzeu ve Vídni otevřena do 20. září. Její autorka Christine de Grancy se narodila v roce 1942 v Brně a v roce 1993 ji francouzský časopis Photo zařadil mezi stovku nejlepších fotografek na světě.
