Jan Fingerland: Krásné nové stroje, například metro
O Pražácích se v jiných místech Čech a Moravy soudí, že jsou domýšlivý a studení. Možná to není spravedlivé. Pražáci jsou hlavně skeptičtí, v poslední době cyničtí a nyní se možná blížíme do fáze nihilismu. Zásluhu na tom má hlavně magistrát za vydatné podpory Dopravního podniku.
V některých oblastech Česka se lidé musejí vyrovnat se stále řidšími grafikony meziměstských dopravců a o tom, že by se mohli dostat do práce za dvacet třicet minut, jako někteří lidé v Praze, si mohou nechat jen zdát. A konkrétně metro je pro ně ta věc, kterou mají jen lidé v hlavním městě a to ještě za peníze všech ostatních.
Tyto hlasy může každý Pražák snadno uklidnit. On na tom není zas o tolik lépe, pokud nejezdí do práce autem nebo nechodí pěšky. Kdo například v Praze trpí pocitem osamocení, krátký pobyt v pražských tramvajích a autobusech v něm rychle vzbudí touhu starých poustevníků odejít někam velmi daleko.
Pražské dopravní prostředky jsou totiž čím dál plnější a to i na takzvaných „páteřních linkách“, nedávném novém vynálezu, který měl zjednodušit cestování do centra.
Projet se například tramvají 22 znamená, řečeno s Šimkem a Grossmanem, stát na jedné noze, a to ještě ne vlastní – a to i ve všední den dopoledne, kdy už dávno není špička. Stejné je to na lince 5, na kterou navíc kdosi z Dopravního podniku zarputile nasazuje jen jeden vůz, asi aby se k sobě lidé mohli přátelsky tulit.
Páteřní linky také vedly k hromadnému vymření některých jiných linek, na které byli Pražáci zvyklí v průměru dvacet až sedmdesát let. To vše bylo doprovázeno zpřeházením tras, které zřejmě doporučili dopravnímu podniku psychologové.
Cestující totiž udržuje v neustálém střehu a nedovolí jim ustrnout v nějakém nudném stereotypu. Některé tramvaje jsou dokonce jakýmisi pojízdnými hádankami, protože se jim mění čísla i během cestování.
Pokud by těm největším kliďasům ještě pořád zůstával na tváři výraz náčelníka Sedícího býka, určitě by je dostala vylepšení všech těch krásných nových strojů, které na ulicích potkáváme.
Od skutečnosti, že na některá sedadla z huňaté látky si člověk raději nesedne z hygienických důvodů, až po sedadla z hladkého dřeva, která pravděpodobně někdo před směnou vždycky vyleští do dokonalé skluzavky. To pak vede k veselým scénám v zatáčkách, zvláště když je někteří rozverní řidiči projíždějí smykem.
Za jednoznačnou výhru je možné pro Prahu považovat stavbu - již dávno zhynulého - Československo-sovětského přátelství, totiž metro. To funguje spolehlivě, i když ani v něm se člověk skoro nikdy necítí sám. I tam totiž je cestující čím dál častěji vystaven nedobrovolné blízkosti jiným bližním.
Hustší provoz linek metra než zhruba každých devadesát vteřin ve špičce prý není technicky možný. Tomu člověk přestane věřit například při návštěvě Moskvy, jež nám byla i ve věci podzemní dráhy vzorem.
V Moskvě se ovšem na rozdíl od Prahy metra nedobíhají, protože prakticky okamžitě přijíždí souprava nová. Jak je to možné? Snad je to nějaká finta, kterou tehdy sovětští inženýři svým českým kolegům nesoudružsky neprozradili.
Sovětští experti, kteří nám zde se stavbou radili, prý na otázku, kdy bude pražské metro dostavěno, se smíchem odpovídali, že nikdy. Měli pravdu. I v Praze se ještě pořád staví. Pražáka však přesto překvapí, kde a jak se staví.
Ano, řeč je o nepochopitelném nestavění trasy D, která by projížděla hustě obydlenými čtvrtěmi na jihu Prahy, kam zatím dojíždějí jen nekonečné proudy autobusů. Místo toho se v dubnu po několika letech stavby a ražby otevřela nová část metra A, která ovšem projíždí převážně řídce osídlenými částmi.
Jedním z původních záměrů prý bylo zjednodušit domácím i hostům cestu na letiště. To se však nestalo, jak už vícekrát zaznělo, protože metro náhle uhýbá dosti nečekaně opačným směrem. Zrovna tak nezjednodušuje život mimopražským, kteří by rádi nechali auto u okrajové stanice na hlídaném parkovišti a dále do města jeli metrem. Žádná taková parkoviště totiž nikdo nepostavil.
Chybějící jezdící schody ve stanici Veleslavín se staly předmětem výsměchu zcela neoprávněně. Je přece zřejmé, že Dopravní podnik chtěl, aby měli všichni turisté z návštěvy hlavního města zajímavé historky. Ta na závěr, jak jim do schodů pomáhali speciální portýři najatí pražským letištěm, bude patřit v Tokiu, Londýně i Vancouveru k těm nejveselejším.
Dopravnímu podniku na této třešince na dortu záleželo natolik, že nikomu raději neprozradil zajímavou informaci, že na stanici metra Petřiny jezdící schody vedou až na povrch, odkud jede jiná autobusová linka až na letiště.
Autor tohoto průvodce po zajímavých a záhadných stránkách pražské dopravy zatím ze stanice metra Flora – tedy na téže trase A - jezdil na letiště za rovných 38 minut, což není zas tak špatné. Výstavbu nové části metra však ocení, kdykoli na letiště znovu pojede hromadnou dopravou.
Teď, po výstavbě nových stanic, to totiž bude trvat o čtyři minuty déle.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
