V Lublani dokázali, že to funguje. Squat v centru města se stal vyhlášeným kulturním centrem
Radnice se na squattery obyčejně dívají jako na nevítané návštěvníky nebo vandaly. To ale není případ Metelkova města, které před dvaceti lety vyrostlo v centru slovinské Lublaně. Z opuštěných kasáren se postupně stalo vyhlášené kulturní centrum, které místní úřady tolerují.
Squat v Metelkově ulici je jen pár metrů od lublaňského hlavního nádraží. Je tady spousta domů, domečků, altánků, garáží, verand. A všechny stěny jsou pomalované graffiti.
Nejsou to žádné čmáranice, ale pečlivě propracované obrovské kresby. Koneckonců podívejte se sami do přiložené fotogalerie.
Výstava jako z noční můry Davida Lynche
„Metelkovo město není žádný projekt. Je to město ve městě, funguje tak už dlouhá léta. Většina lidí sem chodí za zábavou do hudebních klubů, hlavně v pátek večer, ale jsou tu i umělecká studia. Chodí sem anarchisté a další.“ říká klidným hlasem Michal, kterému se občas ztrácí myšlenka, zatímco v prstech motá cigaretu.
Michal má v Metelkově městě už pět let své umělecké studio a právě chystá výstavu svých obrazů v místní galerii Alcatraz. V té je teď velmi ponurá bezejmenná instalace: je tu postel na zemi, další postel červeně osvětlená, nad ní fotka Ježíše a medvídka, na zdi projekce hry squash, k tomu sbírka historických židlí, všemu vévodí lidská figurína. Je to tu jako v noční můře režiséra Davida Lynche.
Některé kousky umění se tady dokonce i hýbou. Stačí projít pod senzorem, který třeba na chodbách zapíná světla... tady místo toho začne malý bubeník hrát na bicí.
Petice nepomohly, tak zasáhli aktivisté
Komplex budov u Metelkovy ulice sloužil skoro sto let jako kasárna. Po odchodu posledního nájemníka – armády bývalé Jugoslávie – hrozilo zchátralému komplexu stržení. Petice nepomohly, a tak kasárna zabrala jedné srpnové noci roku 1993 skupina 200 aktivistů.
Radnice se squattery pokoušela zpočátku vyhnat, postupně si na sebe však zvykli. I když bez konfliktů se to podle Michala občas neobejde.
„Máme samozřejmě problémy s kontrolami a s policií. Se zákony si tady nikdo moc hlavu neláme, a tak vznikají problémy hlavně v klubech. Prodávají tam alkohol každému, jsou tam taky nějaké problémy s hygienou,“ popisuje.
„Unikátní a silné místo“
V Metelkově městě najdete hospůdky, čítárnu, galerii, neziskové organizace i hudební kluby, kde se hraje vše od elektroniky až po jazz – z toho dva jsou určené pouze gayům a lesbičkám. Ke komplexu patří i bývalé vězení, ze kterého se stal moderní hostel. Bydlí v něm hlavně turisté ze zahraničí jako třeba Evin z kanadského Montrealu.
Vykondenzovala tu zvláštní subkultura. Je to unikátní a silné místo...
„Myslel jsem, že tu zůstanu tak tři dny. Úplně mě ale unesl charakter místních, jejich přirozenost a upřímnost. Člověk tu má navíc všechno, co potřebuje. Dokonce můžete třeba chodit na hodiny salsy nebo hry na kytaru. Vykondenzovala tu zvláštní subkultura. Je to unikátní a silné místo.“
Ke squatům stejně jako k nočním klubům někdy patří i drogy. Na odchodu se mě David v ušmudlané mikině vyptává, co je pravda na tom, že je marihuana v Česku legální. Když říkám, že není, pokývá hlavou a říká si alespoň o dvě eura na pivo. Zítra mě prý určitě pozve na oplátku.
