Přehlédnuté šesté velké vymírání
Před 260 miliony roků čelil život na Zemi podobné katastrofě, jaká na konci druhohor vyhubila dinosaury.
Pozemský život prošel za dobu své existence mnoha vážnými krizemi. Paleontologové z nich vyčleňují tzv. „velkou pětku“ – pět velkých vymírání, při kterých došlo k drastické redukci v pestrosti organismů na naší planetě. To největší se odehrálo před 252 miliony roků na přelomu permu a triasu. Z moří a oceánů zmizelo plných 96 % forem života. Z pozemských obratlovců vyhynulo asi 70 %. Poslední velké vymírání se odehrálo před 65 miliony let na konci křídy a poslalo na věčnost ještěrovité dinosaury.
Nyní hlásí paleontologové další globální masové vymírání z období středního permu označovaného jako capitanién. Poprvé bylo toto vymírání pozemského života odhaleno už v roce 1994. Důkazy pocházely z hornin v severní Číně, jež se vytvořily z usazenin mělkého tropického moře. Z tohoto moře zmizeli před 260 miliony let stopy četní dírkonošci a ramenonožci.
Vědci usoudili, že katastrofu vyvolala intenzivní sopečná činnost, při které se uvolnilo do atmosféry nejprve velké množství sopečného prachu a popela a následně i skleníkové plyny. Klima tehdy prodělalo prudký výkyv. Nejprve se citelně ochladilo, protože zemský povrch byl zastíněn prachovými částicemi v atmosféře a nepronikalo k němu dost slunečního záření. Následně se skleníkové plyny postaraly o výrazné oteplení.
Mnozí paleontologové považovali vymírání zdokumentované ze severočínských hornin za lokální záležitost. Tým pod vedením britského paleontologa Davida Bonda z University of Hull nyní studoval stopy po tomto vymírání na Špicberkách a ve studii publikované ve Geological Society of America Bulletin dokazuje, že bylo srovnatelné s masovým vymíráním z konce křídy. Bond a jeho spolupracovníci se opírají o výzkum provedený na špicberských horninách ze středního permu, v kterých se dochovaly pozůstatky mořských hub a ramenonožců. Stopy po těchto organismech však před 260 miliony roků náhle mizí. V mladších horninách je patrné, že ramenonožci se z této pohromy jen těžko sbírali. Místo, které se po nich v mořích uvolnilo, rychle zabrali měkkýši. Ti pak prosperovali plných 8 milionů let až do masakru permsko-triaského vymírání.
Bond a jeho spolupracovníci izotopovými analýzami hornin dokazují, že k vymírání patrnému ze špicberských hornin došlo ve stejné době jako k dříve popsanému vymírání známému ze severní Číny. Nebyla to tedy lokální záležitost, ale globální jev. Některé vědce však Bond stále nepřesvědčil. Americký paleontolog Matthew Clapham z University of California v Santa Cruz například přisuzuje katastrofě ze středního permu 30. až 40. místo v žebříčku největších pozemských vymírání. Rozhodně odmítá, že by mohlo jít o „číslo šest“. Bond i proto studuje další horniny v Rusku a v Grónsku, aby své závěry o šestém velkém vymírání podepřel dalšími důkazy.
Zdroj: Geological Society of America Bulletin, Letters from Gondwana, BBC, Wikipedia
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
