Brazílie, to není jen fotbal. Místní doslova žijí plážovým nohejbalem

K popularitě plážového nohejbalu pomohli známí brazilští fotbalisté, kteří občas vyměnili dres, kopačky a trávník za plavky a písek. Nikdy by to však nešlo bez chlapíků, kteří stáli u zrodu tohoto sportu na známé pláži Copacabana.

Na plážích v Rio de Janeiru se před půl stoletím zrodil futevôlei, tedy plážový nohejbal. Postupně ho Brazilci doladili k dokonalosti a rozšířili i za hranice země. Pojďme se podívat mezi legendy a zároveň průkopníky tohoto sportu, kteří ho dodnes hrají.

Plážový nohejbal je náročný sport. Je to plážový volejbal, který se hraje fotbalovým míčem a fotbalovými dotyky. Narodil se v Rio de Janeiru už před půl stoletím a postupně změnil počet hráčů, snížil síť a také se rozšířil až za hranice Brazílie.

Je sobota dopoledne a na pláži Copacabana se lehátka propínají pod slunícími se těly. Vlny jsou vysoké a vlajky nad typickými plážovými stánky se třepotají ve větru.

Čtěte také

Na začátku neměli vlastní síť ani pravidla

Kolem kopou, hlavičkují nebo odbíjejí hrudí snědí muži s bílými hlavami, s vlasy, jejichž barva značí moudrost a zkušenost, nebo s bílou vrstvou opalovacího krému. To u těch, kteří už kštici shodili.

„Tady vznikl futevôlei,“ říká Selmo Tarnopolsky. Tato legenda futevôleie, povoláním advokát, svůj sport propaguje i prostřednictvím internetových stránek. Píše na nich i o historii, ale tu máte tady před sebou. Selminho, jak se mu říká, ukazuje na ostatní hráče.

Fernando Maciel Vidigal vzpomíná, co bylo na začátku tohoto sportu: „Naši předchůdci neměli nic, neměli vlastní síť, pravidla, ani prvky. Na pláži hráli takzvanou výšku, kdy míč nesměl na zem, nebo fotbal bez vymezeného hřiště. Jenže často se stávalo, že kopli míč do lidí, proto byla taková hra před 14. hodinou zakázaná.“

Jedni ze zakladatelů plážového volejbalu. Selmo Tarnopolsky (druhý zleva), Fernando Vidigal (uprostřed) a Luís Viana (úplně vpravo). Mikrofon statečně drží zahraniční zpravodaj David Koubek

Na každé straně alespoň jedna známá osobnost

Tahle hra začala postupně lákat i známé fotbalisty. „Bílý Pelé, tedy Almir, středopolař Carlinhos, Dida, Jairzinho… Když se nehrálo na Maracanã, byli všichni tady,“ přibližuje Fernando. A ti, co u toho byli už koncem 60. let, hrají dodnes.

Čtěte také

„Je to můj tělocvik. Hraju denně kromě pondělí,“ vysvětluje 66letý Luís Cláudio Viana, který hraje nohejbal od 22 let a moc dobře tak ví, jaká byla na začátku pravidla. „Nikdy jsme si nedovedli představit, že by hrály dvojice nebo trojice. Vždy se hrálo pět na pět,“ zdůrazňuje.

Crioulo, jak mu říkají, je nejen věrný a legendární hráč, ale také první předseda vůbec prvního svazu plážového volejbalu. A i on má zásluhy na jeho popularizaci.

Jedni z mnoha trenérů futevoleie, kteří vyučují po večerech na pláži Copacabana

Snaha o rozšíření sportu stála za vznikem varianty čtyři na čtyři, přičemž na každé straně musela být jedna známá osobnost. „Buď to byl fotbalista, nebo nějaký umělec. Někdo, kdo dokáže přitáhnout diváky, média i sponzory,“ vysvětluje.

Rio zachvátila horečka

Síť snížili na dva metry, výměny se zrychlily a přidaly se třeba pro televizi efektní smeče nohama, takzvaný žraločí útok. Rio zachvátila horečka, a dodnes ho nepustila. Futevôlei je dnes častější než plážový volejbal a hrají ho i ženy. A veteráni jsou rádi.

A to až tak uznávané, že by jeho průkopníci chtěli, aby se zařadil na olympijské hry. Na těch příští rok v jeho rodném Riu ještě nebude. Ale všichni v rodném místě tohoto sportu doufají, že už brzy.

autor: dkk
Spustit audio