Neobyčejný příběh Waltera Smejkala, pilota Luftwaffe

15. květen 2015

V těchto dnech si připomínáme 70 let od konce největšího válečného konfliktu v lidských dějinách. Pro naše země, zejména pro pohraničí, znamenal konec války také velkou změnu národnostního složení. Nejdříve během války nacisté vyhnali a vyvraždili značnou část židovského obyvatelstva, pak poválečná vláda k vystěhovala české Němce. Všichni čeští Němci do odsunu ale nešli.

Zůstat mohli ti, kteří prokázali antinacistické postoje, měli českého manžela nebo manželku, nebo byli nějak důležití pro hospodářství nebo výzkum. Někdy byl výběr těch, kteří směli zůstat, opravdu zvláštní. Takový byl také případ Waltera Smejkala.

Walter Smejkal se narodil v roce 1922 v Ostravě ve smíšené česko-německé rodině. Už od dětství ho fascinovala letadla. V Masarykově letecké lize se dokonce naučil létat na kluzáku. Po odtržení Sudet, kam patřila i Ostrava, a jejich připojení k Říši, musel Walter Smejkal narukovat k Wehrmachtu.

Jeho letecké dovednosti rozhodly o tom, že sloužil u Luftwaffe. Létal v Norsku, a jak sám pan Smejkal zavzpomínal, byla to vojna v porovnání s východní frontou nebo službou nad lamanšským kanálem poměrně klidná. Přesto se mu podařilo sestřelit dva americké Mustangy.

V Norsku Waltera Smejkala zastihl i konec války. Jeho základnu obsadili Britové, a s nimi i několik Čechoslováků. Ti mu překvapivě dovolili vrátit se do rodné země.

Po válce dobrovolně na šachtu…

Jak sám Smejkal vzpomínal, v doprovodu spojenců dojel do Plzně, kde ho převzali sovětští vojáci. Ti ho poslali do sběrného tábora v Motole, odkud chodil uklízet válkou poznamenanou Prahu. Příliš ho to ale nebavilo, a tak se dobrovolně přihlásil na práci na šachtu v Louce u Litvínova.

„Začal jsem pracovat na dole Pluto. Potřebovali odborné síly. Já jsem částečně znal trochu té elektrotechniky, a tak jsem byl vedením závodu pověřen, abych dokumenty a plány dal dohromady,“ vyprávěl Walter Smejkal.

Walter Smejkal - pilot Luftwaffe

Rudé gardy v divokých poválečných dnech totiž zničily většinu německých nápisů v dole, což značně ztěžovalo obnovení jeho chodu.

„Tak to byla moje práce, přeložil jsem všechno do češtiny, překreslil, dokreslil. Závod byl se mnou velice spokojený,“ pokračuje dál pan Smejkal.

Díky odbornosti se vyhnul odsunu

V reakci na to mohl dříve opustit sběrný tábor pro Němce v Libkovicích a začít žít běžný život. Vyhnul se samozřejmě odsunu a podobné privilegium si na československých úřadech vymohl také pro svou matku. Jeho otec byl na konci války v Ostravě zastřelen.

Pan Smejkal žil v Louce u Litvínova až do své smrti v roce 2009. A jak sám říkal, spokojeně. Kromě práce na šachtě také několik let učil na hornickém učilišti. Ve svém okolí byl prý oblíbený. Značně tomu přispěla také hudba, hrál totiž na bicí v místních dechových kapelách.

Po roce 1989 se pravidelně účastnil setkání válečných veteránů z obou stran fronty a dalších vzpomínkových akcí, kde si také našel mnoho přátel zejména mezi mladou generací amatérských leteckých historiků.

Šťastnější osud než letci RAF

Neobyčejnost jeho životního příběhu je patrná zejména ve srovnání s osudy československých občanů, kteří za války létali u britské RAF. Zatímco jim se československá vláda za boj proti nacismu nezřídka odměnila uranovým lágrem, pilotovi, který létal na straně nepřítele, klidným životem.

O tom, zda pro totalitní režim byl méně nebezpečný člověk se zkušeností s jiným totalitním režimem, než pilot, který poznal svobodný svět, se můžeme jen odhadovat.

Spustit audio