Srážka s asteroidem spustila sopečné erupce a to vyhubilo dinosaury

15. květen 2015

Vědci se přeli, zda dinosaury vyhubily následky kolize Země s asteroidem nebo rozsáhlá sopečná činnost. Američtí geologové tvrdí: „Intenzivní vulkanismus vyvolala srážka s cizím tělesem!“

Před 66 miliony roků postihly Zemi dvě katastrofy s globálními následky. V oblasti dnešního Yucatanu dopadl asteroid o průměru asi deseti kilometrů. Stopy po této kolizi jsou stále patrné jako obří kráter Chicxculub. Ten je dnes překryt mohutnými vrstvami usazených hornin, ale s hloubkou kolem 20 km a průměrem 180 km patří k největším známým dopadovým kráterům. V té době se na druhé straně zeměkoule odehrávalo jiné kataklyzma. Na dnešním Indickém poloostrově chrlily sopky obrovská množství lávy. Vyvřeliny o mocnosti přes dva kilometry tu na ploše půl milionu kilometrů čtverečních vytvořily základ Dekánské plošiny.

Kataklyzmatické události nezůstaly bez následků. Na Zemi nastává jedno z největších masových vymírání, při kterém mizí do té doby bezkonkurenčně dominující dinosauři. Spolu s nimi se poroučí i mnohé další organismy. V mořích dochází například k drastické redukci druhového bohatství dírkonošců (Foraminifera).

„Je těžké uvěřit, že šlo o pouhou náhodu,“ říká o dvou takřka současných katastrofách americký geolog Mark Richards z University of California v Berkeley a ve studii publikované v The Geological Society of America Bulletin spolu se svými spolupracovníky dokazuje, že masivní vulkanismus byl spuštěn následky kolize Země s asteroidem.

Gháty - před 66 miliony roků vychrlily na dnešním Indickém poloostrově sopky obrovská množství lávy. Vyvřeliny o mocnosti přes dva kilometry tu na ploše půl milionu kilometrů čtverečních vytvořily základ Dekánské plošiny

Intenzivní sopečná činnost předznamenala hned několik velkých vymírání. Před 200 miliony lety došlo k velkému vymírání poté, co se vylilo obrovské množství lávy ve střední oblasti dnešního Atlantického oceánu. Po intenzivním vulkanismu na dnešní Sibiři následovalo před 250 miliony lety největší známé masové vymírání z pomezí období permu a triasu.

Tým vedený Paulem Rennem rovněž z University of California v Berkeley prokázal, že ke srážce asteroidu se zemí došlo ve stejné době, kdy soptily vulkány na budoucí Dekánské plošině. Zhruba se zpožděním 100 000 roků nastala v sopečné činnosti dramatická změna. Právě tehdy se vylilo asi 70 % lávy tvořící dnes Dekánskou plošinu. Roztavené horniny se rozprostřely na obrovské ploše sahající od Bombaje po Kalkatu.

Mohl dopad asteroidu na zemský povrch spustit takový nárůst sopečné činnosti? Michael Manga z university v Berkeley je o tom přesvědčen. Dokáže to ale jen skutečně silné zemětřesení, které dosáhne aspoň devátého stupně a bude tedy srovnatelné například se zemětřesením v japonském Tohoku z roku 2011. Podle Richardse způsobila srážka s asteroidem globální zemětřesení, které mělo dostatečnou sílu na to, aby vulkanismus vyvolalo.

Pod Dekánskou plošinou byly připravené „kotle“ magmatu. Když jimi otřáslo zemětřesení vyvolané dopadem asteroidu, otevřely se praskliny, kterými začalo magma stoupat. Trvalo mu sto tisíc let, než dosáhlo povrchu. Výsledek byl pak děsivý

Při průzkumu hornin Dekánské plošiny Richards odhalil, že vulkanismus před dopadem asteroidu ustal. Na vyvřelinách začala dokonce hlodat eroze. Sto tisíc roků po kolizi se ale sopečná činnost obnovila. Na povrch proudilo obrovské množství lávy, která však měla jiné chemické složení než láva unikající před srážkou. Drala se na povrch rychleji a z větších hloubek. Richards je přesvědčený, že pod dnešní Dekánskou plošinou byly připravené „kotle“ magmatu. Když jimi otřáslo zemětřesení vyvolané dopadem asteroidu, otevřely se praskliny, kterými začalo magma stoupat. Trvalo mu sto tisíc let, než dosáhlo zemského povrchu. Když k tomu ale došlo, byl výsledek děsivý. Několik stovek tisíciletí se do atmosféry dostávalo obrovské množství toxických látek a plynů, které významně ovlivnily pozemské klima. Vývoj života na Zemi to přehodilo „na jinou kolej“. Vymření dinosaurů otevřelo cestu na výsluní evoluce savcům a tím i člověku.

Zdroj: The Geological Society of America Bulletin, University of CaliforniaBerkeley, Phys.org

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio