Nepál je jednou z nejchudších zemí světa. Zároveň se řadí mezi státy s nejmenší gramotností. S průměrnými 43 procenty populace, která umí číst a psát, je dvanáctou nejméně gramotnou zemí. Nedávná zemětřesení poničila mnoho škol a zemi vrhla o desítky let zpět. Až se obnoví školní výuka, nebude kde děti učit.

Tento článek je více než rok starý.

18:29 20. května 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na školním dvoře v Patanu jsou sice studenti, ale nepřišli se sem učit, už několik týdnů tady bydlí. Jejich dům už neexistuje nebo se do něj bojí vrátit. Uprostřed školního dvora vyrostl velký modrý stan, kde bydlí i se svými rodiči.

„Školy jsou zavřené, většina z nich totiž spadla. My jsme měli štěstí, naše škola přežila, ale je zničená,“ říká Purna Man Šakya, manažer školy a dlouholetý učitel.

„Po prvním zemětřesení oznámila vláda, kdy bude školní rok pokračovat. Minulý týden ale přišlo další zemětřesení a otevření škol se znovu odložilo. Nový termín je za čtrnáct dní, ale nikdo neví, jestli se jej podaří vyplnit.“

„Na mnoha místech budou muset vyučovat pod otevřeným nebem. Budovy, které se nezhroutily při prvním zemětřesní, zničily druhé otřesy. Naše škola stojí, ale problém je, že do školy se nastěhovali lidé, kteří nemají kam jít. Máme je snad vyhnat,“ ptá se Purna Man Šakya.

Tuto školu už statik prohlédl a budovy rozdělil do tří kategorií. Červeně označené se musí strhnout, bílé bude možné opravit a zeleně označené jsou v pořádku. Takových ale mnoho není.

Desetiletý kluk upřímně potvrzuje, že mu nevadí, že je škola zavřená. Aspoň si prý prodlouží prázdniny. Dvanáctileté Pališe ale prý škola chybí, hlavně tedy spolužáci a učitelé, na které je zvyklá.

Spolu se svými rodiči ve škole bydlí. Do svého domu přes ulici se prý bojí vrátit. Teprve před týdnem bylo další silné zemětřesení. Nejvíc ji baví angličtina, ale žádné plány do budoucna zatím nemá.

Jak vůbec Nepálci vnímají důležitost vzdělání? Podle učitele Purny je prý velký rozdíl mezi městem a vesnicí.

„Zatímco ve městech mají lidé o vzdělání zájem, na vesnici je až na druhém místě. Lidé tvrdě bojují o živobytí a na školu není čas. Děti musí pracovat na poli. Samozřejmě že pro všechny je vzdělání důležité. Protože jen díky vzdělání můžeme celou zemi posunout dopředu.“

OBRAZEM: Z nepálské vesnice Simthalí jsou ruiny, lidé si staví nouzové přístřešky

Číst článek

Zvýšit vzdělanost lidí se sice daří, ale za vzdělané jsou tady považováni už ti, co umí číst a psát. Zatímco před šedesáti lety bylo gramotných jen 5 procent lidí, dnes umí číst a psát takřka polovina žen a skoro tři čtvrtiny mužů.

Až do poloviny 80. let byla v celém Nepálu jen jedna jediná vysoká škola. Nedávné zemětřesení navíc vrátilo zemi o řadu roků zpátky. Školy jsou zbořené a nikdo neví kdy a hlavně za co je znovu postaví.

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít