Jana Kořínková: Kde má Plzeň malé Bulharsko? V bulharské krčmě!
Vzpomínáte na dovolené v dobách socialismu? Bylo možné vycestovat pouze do Maďarska, Rumunska, NDR nebo Bulharska. Po Sametové revoluci Češi tyhle destinace zavrhli a začali objevovat západní přímořská letoviska včetně dříve obtížně dostupné bývalé Jugoslávie. Dnes se však do zemí někdejšího východního bloku pomalu vrací. A možná ani netuší, že kousek takového Bulharska, kam znovu nachází cestu, je i v Plzni. A o něm je fejeton Jany Kořínkové.
Jak bych mohla zapomenout! V době vysokoškolských studií jsem měla několikrát možnost procestovat křížem krážem Bulharsko. Mám ty vzpomínky dobře uložené, dodnes se vybavují naprosto přesně.
Samozřejmě báječné Černé moře
V té době teprve rozestavěné známé letovisko Albena. Vidím se na jedné zahradě na severu země, jak si k snídani trhám obrovská sladká rajčata a zapíjím je jedinečným kyselým mlékem. Když zavřu oči, cítím vůni bylinek na Staré Planině. Vozím se trolejbusy s okřídleným šípem po Sofii nebo vlakem taženým elektrickou lokomotivou, také vyrobenou v Plzni, do starobylého Plovdivu.
Nebylo náhodou, že jsme do Bulharska s manželem před čtyřmi desítkami let jeli na svatební cestu. Pak jsme k Černému moři vozili i naše syny. Ve své dospělosti stáli nad americkým Grand Canyonem, ale věřím, že jim také vzpomínky na hrady z písku zůstaly. A také obliba skvělé bulharské kuchyně, kterou občas doma vaříme.
Kus Bulharska na Borech
Proč pěji takové ódy? To abyste snáze pochopili moji radost, když jsem na plzeňských Borech objevila kus Bulharska. Sedíme s Nikolinkou Prokopievou v bulharské krčmě, kterou s manželem založili. Milovníci opery Plamena Prokopieva dobře znají, s malou pauzou je od roku 1997 sólistou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla. Sem za ním přijela i manželka Nikolinka, v Sofii hudební pedagožka, tady pak také členka operního sboru. A tehdy osmiletý syn a šestiletá dcera.
Rychle si tu všichni zvykli, a našli si řadu přátel. Na Plzeňáky nedají dopustit. Děti vyrostly, syn vystudoval konzervatoř, dcera ještě studuje. Bulharsko je pro ně voňavé léto, teplo, moře, ovoce, zelenina, příbuzní. Ale doma jsou tady.
Takových rodin, jako jsou Prokopievovi, je v Plzni spousta. Žije tu nastálo přes dva tisíce lidí s bulharskými kořeny. Ti první přijeli už v šedesátých letech za prací v plzeňské Škodovce. A dosud tady neměli místo, kde by se scházeli. Bulharský klub, jehož jsou často členy, je pouhá organizace, která patří pod Bulharský kulturní institut v Praze.
Jídlo, tanec, hudba jsou bulharské
V bulharské krčmě najdou kus svého původního domova. Pořádají se tady oslavy svátků, rodinné sešlosti. Hraje tu nefalšovaná bulharská hudba. Protože „plzenští Bulhaři“ pocházejí ze všech koutů své rodné vlasti, vzájemně se vlastně kulturně obohacují. Sama Nikolinka říká, že leckterý tradiční tanec choro, který si tu společně zatancují, neznala. A k tomu samozřejmě nechybí ty vynikající bulharské pokrmy. Šikovnému kuchaři radí Plamen Prokopiev, který nesmírně rád vaří. Sám si třeba po nocích vyrábí nezaměnitelnou šarenu sol, bulharské koření ze saturejky, pískavice a dalších ingrediencí.
I na léto mysleli. Bude tu výstava fotografií z Bulharska nebo výstava soch, na zahradě se dokonce bude hrát divadlo. Neherci si zahrají představení místního číšníka Míry, který má dialogy dobře odposlouchané od návštěvníků.
Češi se do Bulharska vrací
A Nikolinka se jako každý rok chystá na pár týdnů domů, do Bulharska. Když vloni musela vynechat, strašně jí chybělo, že jí moře a slunce nemohly „dobít baterky“.
Také Češi se k Černému moři vracejí. Přiznám se, že při poslední návštěvě na Slunečném pobřeží se mi stýskalo po obrovitých koblihách mekicách, grilovaných makrelách a kebabčetách ve stáncích, které nahradily hamburgery a pizzy, vadil mi hotel na hotelu, kasina, nápor turistů. Klid a tradici prý najdeme na severu nad Balčikem nebo na jihu pod Sozopolem. Tak „Dobro došli na Černo more“ ... a nebo třeba do bulharské krčmy!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
