Klobouky jsou pro každého, tvrdí uznávaná kloboučnice. Její výtvory nosí i britská královna
Spojené království je kromě jiných prvenství bezesporu světovou kloboukovou metropolí číslo 1. Tradice stará stovky let velí dámám a někdy pánům při různých příležitostech po klobouku sáhnout. Ostatně královna Alžběta II. jde v tomto směru svým poddaným příkladem a klobouky přímo miluje. Její Veličenstvo nosí už několik let skoro výlučně kreace londýnské kloboučnice Rachel Trevor-Morganové.
Napařovací žehličky formující látku do požadovaného tvaru, desítky špendlíků a stres z objednávek. To je každodenní chleba mimořádně sympatické kloboučnice Rachel Trevor-Morganové. Tiskneme se v maličké dílně nad jejím ateliérem v londýnské čtvrti St. James. K návštěvě jsem si prý vybral nejhorší možnou část roku, kdy gradují přípravy na vrcholnou akci britské kloboukové sezóny – dostihové dny v Ascotu.
„Někdy třeba královně dodáme čtyři klobouky najednou, ale dopředu nevíme, jestli si některý z nich vezme zrovna do Ascotu. U některých modelů ale mívám tušení, že jsou stvořené pro tyto dostihy. Jako všichni ostatní jsme pak nalepení u televize a zvědaví na okamžik, kdy královna vystoupí z kočáru. Jakou barvu bude mít její model a jestli to bude náš výrobek,“ popisuje Rachel Trevor-Morganová, která vyrábí klobouky už 23 let.
Její model si Alžběta II. posadila poprvé na hlavu v roce 2006. „Kontaktovala mě královnina osobní asistentka Angela Kellyová a zeptala se mě, jestli by mě zajímala možnost dělat klobouky pro Její Veličenstvo. A já řekla ano. Za půl hodiny už byla tady v předváděcí místnosti. No a potom jsem měla dodat nějaké návrhy,“ vzpomíná.
Královská rodina toho pro klobouky udělala hodně
Ať už pro dostihy v Ascotu nebo pro jiné příležitosti prý Její Veličenstvo nemívá žádné zvláštní požadavky. Rachel je hrdá na to, že si královna vzala její klobouk na oslavu svých 80. narozenin a jiné modely pak nosila během takzvaného Diamantového jubilea.
„Královna chce, aby ji lidé viděli, a tak nepřicházejí moc v úvahu opravdu velké klobouky. Pak musíme brát ohled snad už jen na praktické záležitosti, jako je nastupování do auta. Panovnice musí mít takový klobouk, aby tento úkon zvládla důstojně,“ směje se Rachel, která se láskou ke kloboukům infikovala už v dětství od své maminky.
Ta prý oslňovala elegantními modely každou neděli návštěvníky kostela. Londýnská kloboučnice, která náročnou práci dokáže skloubit s výchovou tří dětí, navrhuje klobouky taky pro vévodkyni z Cambridge.
„Britská královská rodina toho pro nošení klobouků udělala strašně moc. Obrovský dopad na celý ostrovní kloboučnický průmyslu měla královská svatba Williama a Kate před pár lety. Tam měli klobouk snad všichni a lidi to, myslím, velmi inspirovalo,“ říká Rachel Trevor-Morganová, která poupravila můj názor na zvyky vážící se k nošení klobouků na společenské akce.
I movité britské aristokratky si prý během jednoho ročníku Ascotu vezmou stejný klobouk třeba dvakrát nebo třikrát. Ostatně prý i sama panovnice se ráda vrací k oblíbeným kreacím z dřívějších let.
Klobouky se prý hodí pro každého
Rachel Trevor-Morganová smutně přiznává, že dny, kdy byl klobouk nedílnou součástí zevnějšku, se už nejspíš nikdy nevrátí. „Dnes je k nošení klobouku potřeba jistá míra statečnosti,“ tvrdí Rachel.
„Myslím si, že kdokoli může nosit klobouk, že by se něco našlo pro každého. Spousta lidí mi říká, že jim klobouky nesluší. Podle mě to je stav mysli. Oni jen nejsou zvyklí koukat se na sebe s pokrývkou hlavy. Záleží ale na typu klobouku. Malý, decentní kus může krásně doplnit oblečení, zatímco výrazným kloboukem vysíláte silné poselství.“
Rachel tak při práci s klienty nezajímá jen klíčový faktor, tedy silueta obličeje, ale taky vztah dotyčných k nošení klobouků a dokonce prý i jejich povaha. Díla Rachel totiž vyprávějí určitý příběh a nemusela by se vždy kamarádit s duší jejich nového majitele.
