Důkaz zatím chyběl, říká historik k dokumentu o zaseklém náboji v Gabčíkově zbrani

Důvodem proč Josef Gabčík před 73 lety při atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha nevystřelil, byl s největší pravděpodobností vzpříčený náboj. Potvrzuje to zpráva protektorátní policie, kterou objevil archivář Josef Šustek v Archivu bezpečnostních složek a na niž upozornil server aktuálně.cz. Podle historika Eduarda Stehlíka se jedná o důležitý střípek pro historické poznání.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Po atentátu na Heydricha

Po atentátu na Heydricha | Foto: Post Bellum

Jak zásadní je tento poznatek pro objasnění průběhu atentátu na Heydricha?

Já si myslím, že je to jeden ze střípků, který doplňuje tu mozaiku, nicméně střípek velmi důležitý. Já sám, když jsem tu zprávu četl poprvé, tak jsem si na druhou stranu kopie té zprávy poznamenal přesné datum, hodinu a minutu, kdy jsem ji přečetl, protože pro historické poznání je to věc skutečně důležitá. My jsme tušili, že to tak bylo, ale scházel onen písemný důkaz. Ten máme nyní k dispozici.

Přehrát

00:00 / 00:00

Objevená zpráva potvrzuje, že se Gabčíkovi ve zbrani vzpříčil náboj. Podle historika Eduarda Stehlíka to vyvrací spekulace, že Gabčík v rozhodující chvíli selhal

Takže je nyní jednoznačně vyvráceno, že by Gabčík v té rozhodující chvíli selhal, nebo se třeba bál, že zasáhne lidi v projíždějící tramvaji – i o tom se v minulosti spekulovalo?

Ano, jednoznačně všechny ty různé hypotézy, které se objevovaly, tak mizí. Vracíme se k tomu nejpravděpodobnějšímu, tomu, co nám vlastně říkali i vojenští veteráni druhé světové války, kteří měli možnost střílet se stejným typem zbraní – že ten Sten Gun byl zbraní závadovou, že se vyskytovaly závady tohoto typu.

To znamená, že nešlo o selhání vojáka, ale o selhání techniky, což se bohužel i v takto vypjatých a důležitých historických chvílích může stát.

Jak je možné, že se na to přišlo až po tak dlouhé době – 73 let po atentátu – když si navíc uvědomíme, že atentátem se zabývalo poměrně hodně lidí?

Já si myslím, že ten důvod je prostý. Někdy je to z toho důvodu, že procházet kilometry a kilometry archivního materiálu je složité. Nehledě na to, že ten objev byl učiněn podle mých informací v té části archivních fondů, které dříve nebyly úplně přístupné - v těch, které se začaly otevírat až po roce 1989. To znamená, že hovoříme o z hlediska historického zkoumání o poměrně krátké době.

A sehrála určitou roli pochopitelně i náhoda, protože můžete projít karton, a nevšimnout si toho. Tady to skutečně znamenalo tu zprávu podrobně přečíst.

Eduard Stehlík | Foto: Jan Sklenář

Navíc ten dokument sám je vzhledově nepříliš zajímavý, není tam žádná hlavička oficiálního úřadu, ten dokument není podepsaný. Máte zprávu naklepanou na psacím stroji, kdy pochopitelně její důležitost vyplyne z toho, když to přečtete. A přečíst desetitisíce stránek samozřejmě trvá nějakou dobu.

Je už to všechno, co se týká atentátu, nebo pořád ještě zbývá něco objevit, aby obraz byl úplný?

(smích) Musel jsem se zasmát, víte – když jsme před 13 lety ve Vojenském historickém ústavu připravovali pak velice populární výstavu Atentát, operace Anthropoid – tak jsem byl přesvědčený, že na nic nového se přijít už nedá.

A během těch uplynulých 13 let těch objevů bylo tolik, ať už v archivech tady u nás nebo v zahraničí, uvolnily se archivní fondy v roce 2006 ve Velké Británii, přístupnost některých fondů, které k tomu mají vztah – to znamená, já jsem přesvědčený o tom, že nás celá řada objevů čeká, a to nejen v těch oficiálních archivech, ale možná i třeba v pozůstalostech některých aktérů nebo spolupracovníků parašutistů, takže myslím si, že se máme stále na co těšit.

Atentát na Heydricha | Foto: Michal Jindra

Český rozhlas, kov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme