Lukáš Bauer: Nová generace nechce makat, spíš si chce užívat

Dokážete si představit, co byste dělal, kdybyste nikdy nezačal lyžovat? Studoval jste na Technické univerzitě v Ostravě…
To je pravda, ale když to vezmete z druhé strany, tak jsem na TU v Ostravě studoval ekonomii. Ale mám strojní průmyslovku, takže ta technika tam je. Ale popravdě vůbec nevím. Párkrát mě to napadlo, ale samozřejmě si v tom životě vybíráte na křižovatkách nějakou cestu a těžko víte, kdybyste se tehdy dal jiným směrem, kde byste byl. Čím dál tím víc jsem ale přesvědčený, že jsem si vybral naprosto správně.

Když budeme trochu porovnávat sporty a následná ocenění. Průměrný fotbalista naběhá za zápas plus minus 10 kilometrů. Vy toho naběháte za závod kolikrát i daleko víc. Platově jsou ale fotbalisté zřejmě o několik tříd výš. Nezáviděl jste někdy lépe placeným sportovcům?
Vůbec ne. Já si s míčovými hrami netykám. Na tyhle sporty jsem naprosté dřevo. Novináři zjistili, že jsem si v mojí nejúspěšnější sezoně, kdy jsem vyhrál skoro každý závod, včetně Světového poháru, vydělal jako průměrný druholigový fotbalista. Ptali se mě, jestli mě to nemrzí nebo neštve. Argumentoval jsem tím, že kdybych chtěl zkusit fotbal, tak si tam neškrtnu.

Myslím si, že většina sportovců si ze začátku vybírá sport podle toho, jak je baví a kde mají třeba partu kamarádů, ne podle toho, kde by se mohli zajistit do konce života. Ty výsledky pak přijdou až ve druhé nebo třetí vlně. U mě to bylo tak, že k lidem z lyžařského oddílu měli blízko mí rodiče. Ale je to tak, spousta lidí říká, že lyžování je finančně nedoceněno, ale já si vůbec nestěžuju.

Svolení na další roky závodění doma Lukáš Bauer nedostane, přiznal v rozhovoru s Tomášem Kohoutem|foto: Tomáš Kohout

Jak ovlivňuje komercionalizace a marketing sport? Není to víc o penězích než o samotné podstatě sportu?
Tyto věci sport samozřejmě ovlivňují strašně moc, ale mluvíme teď o vrcholovém sportu. Zde se dostáváte do situace, že je to pro vás živobytí. Stejně jako jinde, kde si chcete vydělávat dobře, tak to musíte dělat naprosto naplno a mít na trhu práce štěstí. Tak to funguje i u sportu. Ale tím, že ho dělá strašně moc lidí, tak každého zajímají extrémy. Těch dosáhnete jednak obrovským sebezapřením, štěstím, ale potřebujete také zázemí. Aby vám někdo dal peníze na přípravu, tak za to něco chce. V tom se roztáčí spirála, kdy vy musíte být zajímavý, abyste dostal peníze na své výkony a soutěže, ze kterých se často dělá středobod světa. Když však se ale dostanete trochu dál, zjistíte, že je to jedna velká nafouknutá bublina a že se život neskládá jenom z běžeckého lyžování.

Jaromíru Jágrovi je 43 let a stále hraje. Vám bude letos v srpnu 38 let. V čem spatřujete dlouhověkost vrcholových sportovců a proč to třeba bylo před několika lety nemyslitelné? Změnilo se něco?
Jedním faktorem je naprostá výjimečnost některých sportovců. Jarda Jágr je určitě jedním z nich. Důležitým aspektem je také konkurence. Dřív, pokud se v Čechách vrátíme do období socialismu, byli sportovci ohromně podporováni, byla zde vybudována centra mládeže. Vznikla tak pyramida, kdy byly děti od začátku vedeny ke sportu a postupně strkány ke sportu vrcholovému. Každý rok bylo určité síto a někdo odpadl. Pořád ale byla velká tlačenice talentů a v každém ročníku se našel někdo dobrý. Pádem socialismu to odpadlo, v tuhle chvíli je ta zmíněná pyramida mnohem užší. Nové generaci se nechce úplně makat, spíš si chtějí užívat, proto se prosazují trochu jiné sporty než dřív. To všechno může mít vliv na to, že na toho špičkového sportovce nahoře není kladen takový tlak a on si může dovolit dnes sportovat vrcholově mnohem déle.

Lukáš Bauer se stříbrnou medailí z MS|foto: Tomáš Kohout

Celý rozhovor si poslechněte zde.