Nezastavil se tu čas? V jižní Brazílii zní Škoda lásky a místní si pochutnávají na knedlících i štrúdlu

Důkaz někdejšího německo-českého soužití uvidíte na jihu Brazílie. Možná se vám to zdá zvláštní, ale právě tady žijí potomci německých Čechů. Bohémani, jak si říkají, udržují nebo obnovují tradice, které se dají označit za německé, ale pátrají i o po těch českých, protože za svou pravlast považují právě Čechy, čili Bohemii.

Hrázděné domy, nápisy psané švabachem a hospoda nazvaná Bier Kneipe. Jsem vyjevený, jako když jsem jel před 15 lety stopem po Německu. V brazilském městě São Bento do Sul mají také kulturní klub a v něm se právě koná slavnost. „Nejoblíbenější je Rosamunde, tedy píseň Škoda lásky. Mezi českými skladbami z našeho repertoáru ji lidé chtějí nejvíc. Je známá po celém světě,“ vysvětluje Márcio Brosowsky, šéf dechovky s názvem Banda Treml, která hraje už 103. rokem.

Odjeli z Čech, odjeli z Liberce, do kufrů zabalili noty a nástroje, aby mohli v Brazílii hrát svou muziku z Evropy a udrželi si tak svou tradici. Jsou to sice Němci, ale tady jim říkají Boemios. Do Brazílie přišli ve druhé polovině 19. století.

Hilário Rank je pravnuk muže, který přišel do brazilského státu Stanta Catarina z místa, které dnes leží v Česku, ze Svaté Kateřiny u Nýrska. Hilário byl 16 let radním a dnes pátrá po historii. „206 pozemků ve městě koupily rodiny ze Šumavy a 156 přistěhovalci z Liberecka,“ vysvětluje.

Čtěte také

Všechno to zkomplikovala železná opona

Jenže pátrání není jednoduché. V Brazílii sice byly i německé školy, kde se třeba před druhou světovou válkou vyučovalo podle osnov nacistické říše, ale zdaleka ne všude. Předkové Hilária za světových válek spálili některé dokumenty dokazující jejich původ, protože se báli reakce vlády Brazílie, která byla na straně spojenců. Další překážkou v pátrání po vlastní historii byla železná opona. I tu se jim ale podařilo překonat.

Pro Rosemarie Scharffovou to byla v roce 1988 cesta snů, i když se bála. Vypravila se do Českého Krumlova a podívala se také do Klatov.

Upravené město. Je vidět, že tu vládne německá kultura

„Byli jsme si prohlédnout obě města. Na jednom domě dokonce měli napsáno na schránce jméno Treml. A protože jsme jednoho měli mezi sebou, zaklepali jsme. Jenže nikdo nebyl doma. Byli jsme se také podívat na hřbitovech, viděli jsme hroby se jmény našich předků,“ přibližuje Rosemarie se slzami v očích. Kulturu předků udržuje dodnes – vede taneční skupinu Böhmerwald, tedy Šumava.

Čtěte také

Křivdu kvůli poválečnému odsunu tu nepociťují

K tanci se člověk musí posilnit, a tak tu vaří jídla, která nejsou úplně brazilská. „Bramborové knedle, pečené vepřové a kysané zelí. Nebo štrúdl,“ vyjmenovává. Přiznává však, že jejich skupina ještě nenacvičila české tance. Ráda by se proto vydala do Česka na folklorní festival.

Pomoci by možná mohla spolupráce s českou diplomacií, která vůbec poprvé do tohoto města oficiálně zavítala v osobě velvyslance i generálního konzula. Velkou práci už před nimi udělal zakladatel muzea vystěhovalectví do Brazílie Petr Polakovič, kterému hostitel Hilário Rank poděkoval.

Skupina ještě nenacvičila české tance, ale připravuje cestu za folklorem do Česka

A otázka odsunu? „To se v Sudetech stalo na konci druhé světové války. Většina přistěhovalců, která sem kdysi přišla, už byla mrtvých. Zbyly děti a ty už neměly takovou vazbu k rodné zemi předků. Naše spojení je s tamní kulturou. Všechno jsme se naučili od rodičů a prarodičů,“ odpovídá klidně Hilário Rank.

Tady skutečně žádnou křivdu nepociťují a s nadšením hledají své kořeny, které byly kdysi zapuštěné na území Čech.

autor: dkk
Spustit audio