Komplikovaná historie amerických baribalů
Baribal čili medvěd černý patří v USA a Kanadě k hojným šelmám. Genetické testy odhalily, že populace těchto medvědů má za sebou složitou historii plnou vzestupů, pádů a dlouhých cest.
Severoamerický medvěd baribal (Ursus americanus) žije na rozsáhlých oblastech od Aljašky po Mexiko. Před příchodem Evropanů obýval prakticky všechny zalesněné části Severní Ameriky. Dnes jej kácení lesů a husté osídlení z mnoha oblastí vytlačilo. S výjimkou Mexika, kde je stále vzácnější, však populace baribala v posledních letech rostou. Vždycky to tak nebylo.
DNA baribalů pod drobnohledem
Do dávnější historie baribalů nahlédl prostřednictvím genetických testů tým vedený Emily Puckettovou z Missourijské univerzity. Vědci získali vzorky dědičné informace více než 500 baribalů z celé Severní Ameriky a prověřili je moderní technikou tzv. DNA čipů. Ta dovolila hodnotit najednou celkem 22 000 variant dědičné informace každého medvěda. Z takto získaných dat dokázala Puckettová se svými spolupracovníky rekonstruovat vzájemné příbuzenské vazby mezi různými populacemi baribalů a jejich historii.
Vědci už dříve rozdělili baribaly do šestnácti poddruhů. Ti se liší zbarvením, velikostí, tvarem lebky, stavbou zubů a mnoha dalšími znaky. Puckettová zjistila, že vzhled medvědů nejednou klame. Některé poddruhy se navzájem geneticky skoro neliší a mají zjevně jednotný původ. A naopak, stejně vyhlížející medvědi řazení k jednomu poddruhu mají někdy odlišnou dědičnou informací a evolučně spolu mají málo společného.
Na základě genetických znaků lze baribaly rozdělit do tří velkých skupin. Jedna žije na východě Severní Ameriky, druhá má domov na západě tohoto kontentu a třetí sídlí na Aljašce. Aljašští a východní baribalové jsou významně mladší než šelmy ze západu Ameriky. Tři základní skupiny baribalů lze rozdělit na dalších devět menších geneticky vyhraněných populací. Za překvapivou genetickou pestrostí baribalů se skrývá dramatická kapitola jejich evoluce během ledových dob.
Záchrana v refugiích
Před 21 000 lety pokryly Severní Ameriku rozsáhlé ledovce. Nezaledněné zůstaly jen relativně malé oblasti, kde přežívali předkové dnešních baribalů spolu s dalšími živočichy. Tyto oázy uprostřed ledových pustin se označují jako refugia. Puckettová došla k závěru, že baribalové přečkali glaciály ve čtyřech oddělených refugiích. Jedno se nacházelo na jihozápadě dnešních USA v oblasti označované jako Four Corners, kde se stýkají hranice amerických států Arizona, Colorado, Nové Mexiko a Utah. Další leželo v oblasti Floridy a přilehlých amerických států. Třetí medvědí oáza se rozkládala mezi Skalistými horami a pobřežím Pacifiku v místech, kde jsou dnes americké státy Oregon a Washington a kanadská provincie Britská Columbie. Čtvrté refugium nabídly nezaledněné oblasti Aljašky.
Po skončení ledových dob se vydali baribalové na cesty kontinentem zbaveným valné části ledovců. Přitom se množili, potkávali a mísili s medvědy z jiných refugií a někdy se znovu ocitali ve vzájemné izolaci, když je rozdělily například vysoké hory nebo velké vodní toky. Jak vyplývá ze studie zveřejněné ve vědeckém časopise Molecular Biology and Evolution, dnešní geneticky pestrá populace baribalů je výsledkem těchto migrací.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
