Petr Vizina: Spisovatelé a duch Franze Kafky
Ta představa se mi vždycky se mi líbila. V srpnu 1968 musely okupační tanky v tehdejším Československu zasáhnout proto, že o pět let dříve, na jednom zámku na Mělnicku, kdosi neopatrně obcoval s duchem velkého pražského rodáka, spisovatele Franze Kafky.
Přesněji řečeno, spojenecké armády nás okupovaly proto, že si účastnící Kafkovské konference v Liblicích roku 1963 jaksi hazardérsky připomněli slova Kafkových románů a povídek.
Představuju si, jak duch Franze Kafky, v té době spisovatele už téměř půlstoletí mrtvého, v tehdejším Československu spisovatele podezřelého, a proto téměř zapomenutého, s poťouchlostí sobě vlastní, začne jako správný Hebrej strašit tehdejší faraony moci.
Přichází neopatrně vyřčené slovo a jejich velká kamenná pravda se začíná viklat, jaksi nenápadně po stranách drolit, a za pár let tu máme boží dopuštění Pražského jara, hrobové se začnou otevírat a není jasné, kdo je tu vlastně mrtvý a kdo živý.
Neméně se mi líbí představa, že invaze do Československa roku 1968, o které se teď tolik diskutuje, měla svou skutečnou příčinu předcházejícího léta v Národním domě na Vinohradech. Na fotkách z té události jsou většinou muži a většina pouze v košilích. Musel být parný ten konec června 1967.
Na nejznámější fotce čte Milan Kundera svůj úvodní projev, kterým začal IV. sjezd československých spisovatelů, jak se akce jmenovala. Milan Kundera s Ivanem Klímou a Ludvíkem Vaculíkem se sklánějí nad jakýmsi lejstrem, vidím na jiné fotografii, na dalších poznávám spisovatele Jana Drdu, Pavla Kohouta čtoucího Solženicynův dopis, nebo aparátčíka Vasila Biľaka.
Říká se, že se tu do výbušného stavu nahromadila energie dřívějších sporů mezi spisovateli a tehdejší mocí. Raději než černobílý obraz historie mám ty černobílé fotky. Jako by se na nich odrážela daleko starší víra, než ta z roku 1967, totiž víra v moc Slova, které bylo na počátku a proto bude mít navrch.
K letošnímu sjezdu spisovatelů, prvnímu svého druhu po osmačtyřieti letech, se spíš hodí kafkovská poťouchlost ze zámku v Liblicích než bojovný patos z Národního domu. Vypadá to, že dnes je literatura chronicky bezmocná, slovo nic neváží, vše jsme už viděli na YouTube a četli na facebooku.
Ale to se jen tak zdá; třeba se tahle velká pravda začne znovu drolit a viklat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
