Jaroslav Veis: Registr

Důvodem k volání po seznamu je smrt mladé knihovnice v Horní Bříze, kterou zabil duševně nemocný člověk. Tragická událost budí emoce a volání po potrestání nejen pachatele, ale i všech, kdo jsou zodpovědní za to, že byl na svobodě a mohl zabíjet. Politici obvykle patří mezi první, kdo ukazují, jak silné mají názory.

Za autora nápadu na registr je označován ministr zdravotnictví Němeček, který se ovšem brání, že měl na mysli něco jiného, že jen sestavuje komisi, která by pomohla problém potenciálně nebezpečných psychiatrických pacientů řešit. Připusťme, že to tak je, že jen nedokázal srozumitelně formulovat, co měl na srdci a vyšel z toho registr duševně nemocných, po kterém se teď volá.

Dovolím si vypůjčit psychiatrický termín: je to zvláštní projev jakési společenské schizofrenie, tohle volání. Voláme po registru potenciálních pachatelů z řad duševně nemocných, jejichž vražedné činy lze v průběhu let spočítat na prstech jedné ruky. A ani náhodou nás nenapadne vyžadovat vznik registru potenciálních pachatelů, kteří opilí sedají za volant a ročně zabijí desítky, možná stovky lidí.

Nebo registr tentokrát řidičů, kteří jezdí příliš rychle, příliš agresivně a taky zabíjejí mnohem častěji než psychiatričtí pacienti. Ostatně, řekl bych, že v delší časové škále i myslivci mají na svědomí z nepozornosti, či zbrklosti víc lidí než duševně nemocní. Jistě, jsou to nešťastné náhody, avšak napadlo by někoho registrovat je jako skupinu potenciálně nebezpečných pachatelů?

Na semináři o lidských právech a duševním zdraví, který v minulých dnech uspořádal v Praze ministr pro lidská práva Dienstbier spolu se 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a Národním ústavem duševního zdraví se o tomhle tématu mluvilo samozřejmě také.

A profesorka londýnské King’s College Genevra Richardsonová, která jako přední evropská odbornice patřila k prominentním hostům semináře, před pokusy vytvářet podobné registry jednoznačně varovala – už proto že by mnohé duševně nemocné vedly k tomu, že by z obavy před stigmatizací lékařskou pomoc nevyhledávali.

Je-li něco zapotřebí, pak to není registr, ale skutečná reforma psychiatrické péče, o které už léta pouze mluví. Musí být komplexní, respektující lidská práva pacientů, tudíž něco stojí a tak ji stále odkládáme. Jenomže – a tato slova na semináři rovněž padla, ani lidská práva nejsou zadarmo, obrazně i fakticky. Stejně jako svoboda. Jen mříže, i přes stoupající cenu železa, jsou poměrně levné.