Aleš Bárta založil nemocnici v Keni: Snížili jsme dětskou úmrtnost o 50 %

14. červen 2015

Český zdravotník a zakladatel nemocnice v Keni Aleš Bárta je na pár měsíců doma v České republice. Shání léky, zdravotnický materiál, sestavuje tým mediků, účastní se také benefičních projekcí dokumentu Olgy Špátové Daleko za sluncem. Jak a čím vším Keňanům Češi pomáhají? A jak vznikla nemocnice Itibo?

Na dnešek připadá Světový den dárců krve – otázky ohledně transfuze krve museli řešit v keňské nemocnici Itibo od samotného počátku fungování zdravotnického zařízení. „Působíme v oblasti, kde je mnoho napadení, lidé se sekají mačetami, existuje mnoho úrazů spojených se ztrátou krve,“ vysvětluje.

A protože nemocnice leží v oblasti jednoho z největších výskytů viru HIV, tak od transfuzí ustoupili, aby eliminovali riziko přenosu, používají místo toho náhradní roztoky ve formě infuzí.


Setkáváme se s věcmi, nad kterými rozum stojí – znásilněné děti nebo lidé, kteří jsou rozsekaní mačetou jenom kvůli tomu, že chtěli porazit strom na zahradě pozemku

Před 10 lety našli v Keni zchátralé zdravotnické zařízení s několika nedostavěnými budovami bez žádného vybavení – pouze dešťová voda, jedna stříkačka, kterou se vše očkovalo, žiletka a pár vakcín od státu. Žádné léky ani obvazový materiál.

„Díky dárcům se nám podařilo na místní poměry vybudovat velmi adekvátní zařízení, máme zubní ordinaci, jezdí k nám lidé ze vzdálenosti až 100 kilometrů, vybudovali jsme porodnici, a tím jsme snížili dětskou úmrtnost zhruba o 50 %,“ vysvětluje.

Jak funguje nemocnice v Keni. Přiblížil zakladatel Aleš Bárta


Jak vypadá průměrné zdravotní středisko v Keni? Malá zchátralá budova o jedné místnosti se stolem, židlí, pár plastových pixel paracetamolů nebo antibiotik. „Jedna sestřička tam dochází jednou až dvakrát týdně a poskytuje zdravotní péči,“ popisuje Aleš Bárta

Do keňské nemocnice jezdí i čeští studenti, kteří tak získávají obrovskou zkušenost. Poprvé se setkávají s pacientem, za kterého přebírají odpovědnost – stanoví diagnózu, navrhnou léčbu a medikaci. A v případě hospitalizace pacienta se o něj starají až do jeho propuštění. „Studenti se k nám po ukončení studia vracejí,“ pochvaluje si.

Zpočátku ošetřovali zhruba 500 lidí za rok, nyní projde ambulancí až 9 tisíc pacientů. Zásluhu má i porodnice, ve které původně rodili 1 až 2 děti měsíčně, dnes se jedná o 10 až 15 porodů. „Prolamujeme tradici, že žena musí rodit doma,“ dodává.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: prh
Spustit audio