Přepis: Jak to vidí Tomáš Halík – 12. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve studiu vítám profesora Tomáše Halíka, teologa, prezidenta České křesťanské akademie, dobrý den vám přeji.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré jitro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na jaké otázky budeme hledat odpovědi? Například na to, jak se církvi daří komunikovat se současnou občanskou společností nebo třeba na důvody negativního postoje vůči kvótám pro uprchlíky a to nejen v Česku. Dobrý poslech. Setkáváme se, pane profesore ve studiu v době, kdy vrcholí týdenní festival, dny víry. Jak se daří podělit se druhými o křesťanskou víru? To je ostatně motto neboli cíl tohoto evangelizačního projektu?

Čtěte také

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Celá ta věc je velmi sympatická v tom, že tady křesťané společně přes všechny hranice církví opravdu společně v ekumenické shodě se snaží vejít do rozhovoru s tím zbytkem společnosti a ukázat, že jsou přirozenou součástí občanské společnosti. To je to první. Já si myslím, že by to neměla být nějaká evangelizace v tom americkém slova smyslu, prostě lapat ovečky a snažit se je nějakým způsobem získat pro ten již tradiční církevní prostor. Jedna věc byla christianizace, to bylo to první, ten pokus obracení pohanů. Ovšem ti dnešní pohané kolem nás to nejsou tak úplně pohané, nebo nejsou to pohané v tom smyslu dávném, protože i ti dnešní pohané nebo lidé, kteří se nehlásí k křesťanství z velké části žijí z těch křesťanských kořenů naší civilizace, takže jsou v kulturním slova smyslu, většina z nich jsou křesťané daleko víc, než si to myslí, ale domnívám se, že také nejde o tu evangelizaci v tom smyslu, získat ty lidi pro církve, ale že jde skutečně o to, doprovázet hledající lidi s velkým respektem k tomu, že oni sami si musí zvolit svoji vlastní cestu, ale ti lidé církve jim mohou něco nabídnout k inspiraci. Ne je lapat, ale nabídnout jim něco z těch pokladů křesťanské kultury a tam jsou poklady úžasné a velmi důležité a já si myslím, že je to důležité i pro ty křesťany samotné, že si tohle to uvědomí, co vlastně zdědili,ale že na tom zděděném pokladu nemohou sedět jako na zavřené truhle, ale že musí nějakým způsobem srozumitelně a věrohodně interpretovat. Čili je to takové pozvání a ty dny víry navazují na iniciativu, která tady probíhá už řadu let - Noc otevřených kostelů. A to je věc, která měla obrovský úspěch, protože právě nešlo o to nějakou sebeprezentaci a lapání lidí, ale proto pojďte a podívejte se, podívejte se, jak ty kostely vypadají, co tam všechno je, podívejte se jednou do věže, zákristie a do klubu a projděte si ten prostor a poslechněte si hudbu varhan a nechte na sebe chvíli působit ten prostor a setkejte se s tím, co se tam odehrává. Vždyť je to součást této společnosti. To není nějaká do sebe uzavřená skupina. Ona někdy je, ale právě tyhle ty akce pomáhají křesťanům také si uvědomit své tady s těmi ostatními a těm ostatním si uvědomit, jsme tady s křesťany a to nejsou jen nějací zaostalí lidé, to jsou lidé mnohem jako my a jsou to lidé, kteří také nám mohou něco nabídnout. Mně strašně leží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký byl zájem nebo s jakými dotazy přicházeli letos lidé?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Co já jsem zažil, tak ten zájem byl překvapivě ohromný. Měl jsem přednášku na filosofické fakultě, přišlo velké množství lidí, zela zaplněný sál. Byly zajímavé debaty. Já samozřejmě nevím, jestli je to něco, co oslovuje přeci jen z velké části ty věřící lidi, kolik je tam těch lidí, skutečně těch hledajících nebo těch nevěřících. Samozřejmě jde tam také o to si vyjasnit prostě ty předsudky, které jsou vůči církvím a samozřejmě lidem hned naskočí všechny ty nesmyly, které tady byly řečeny okolo toho majetkového vyrovnání, tak aby jednou fakticky slyšeli, o co se jedná. Že tady opravdu nehrozí nějaká bohatá mocná církev a tak dále. Ale právě si myslím, že je třeba mít o něčem jiném než o těchhle těch povrchních a sekundárních věcech, ale k tomu vlastnímu spirituálnímu poselství. Já si nemyslím, že křesťané jsou lidé nebo věřící jsou lidé, kteří mají monopol na morálku. Každý z nás zná lidi, kteří se nehlásí k nějakému náboženství a jsou hluboce morální a také mnozí z nás bohužel znají i lidi, kteří se horlivě hlásí k náboženství a morální nejsou, ale obecně vzato, a ukazují to statistiky a průměry, přeci jen ti lidé, kteří jsou spirituálně založení, tak jsou lidé, kteří jsou citlivější k mezilidským vztahům, kteří jsou ochotnější hledat smírné řešení. Samozřejmě existují náboženští fanatikové a fundamentalisté, ale existuje a myslím, že roste také ta druhá část těch lidí, kteří se svojí vírou spojují toleranci, moudrost, cestu na hloubku, schopnost naslouchat lidem, solidaritu a to jsou hodnoty, které jsou potřebné ve společnosti jako takové a jestliže z těch věřících komunit mohou vzejít určité inspirace a i konkrétní iniciativy, které i ty ostatní pohnou tím směrem, zajímat se o druhé, být solidární, naslouchat druhým, snažit se o určitou jemnost ve vztazích k druhým lidem, k přírodě, k okolí, tak je to něco, co tahle ta společnost strašně potřebuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se tedy církvi dosud dařilo podle vašeho názoru, pane profesore, komunikovat s tou současnou občanskou společností?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Víte, dlouhá léta se to z velké části nedařilo a byly to jen ostrůvky, které byly takto otevřené a já si myslím, že přesně tyhle ty iniciativy lidé vlastně už několik lety ty týmy, které na tom pracovaly, tak se snažily oslovit ty jednotlivé farnosti, sbory, a právě přes ty všechny církevní hranice, aby se pokusily něco lidem okolo nabídnout. Často to byly věci z oblasti kultury, v řadě těch kostelech jsou koncerty, divadla, debaty, příležitost k tiché meditaci, k rozhovoru. Tohle to je odpověď sociologů na tu tíživou otázku, proč. Zatímco v Americe je náboženství velmi živé a kvetoucí. V části Evropy jakoby skomíralo. A někdy ty evropské církve bědují, že lidí jsou bezbožní. To vůbec není pravda. Lidé mají duchovní zájmy, řada lidí, ne samozřejmě všichni, a také je možné probudit ten duchovní zájem i u těch lidí zdánlivě apatických, aspoň u části z nich. Ale lidé mají dneska diferencované duchovní potřeby a pokud církve mají stereotypní nabídku, třeba jen bohoslužby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mají stereotypní nabídku?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Někdy to bohužel je tak. Že já jsem v poslední době a už jsme o tom tady také několikrát mluvili, komunikuji hodně s tím podnikatelským světem, a tam je řada lidí, kde vidím ten posun od té původní materialistické orientace. Najednou ti lidé poznávají, že to biblické slovo - nejen chlebem živ je člověk, je hluboce pravdivé a spíš jim jde o kvalitu života, a také se ptají o určitém spirituálním rozměru života. A mnohdy se obraceli na církve, kde by toto hledali a nenašli pro to porozumění, tam byl prostě pořad bohoslužeb a je možné zařídit křest a pohřeb, ale aby tam našli někoho, kdo je bude doprovázet v těch jejich existenciálních otázkách a nabídek, určitý způsob militace, ztišení, vnitřního vyrovnávání se s tím tlakem světa okolo. Já se domnívám, že právě takovéhle iniciativě, jako jsou ty noci otevřených kostelů nebo tyto dny víry, mohou ukázat, jak společnosti, tak ale i křesťanům samotným, že tady církve nejsou od toho, aby pouze uspokojovaly náboženské potřeby věřících, takhle to definovali tu roli církví ve společnosti komunisté. Mnozí to dosud tak chápou, tak oni jsou tady ti kněží a tak dále od toho, aby tady sloužili ty bohoslužby a uspokojovali náboženské potřeby nějaké minority. Ne, křesťané jsou tady pro všechny, aby jim sloužili a aby jim sloužili nejen v té sociální oblasti, to je samozřejmě důležité. Ano, hospice, služba v těch různých sociálních zařízeních, jistě, to je součást křesťanského svědectví, ale církve nemohou být jenom jakými suplujícím sociálním elementem, mají sloužit především v tom, v čem jsou nezastupitelné, a to je to rozvíjení té duchovní kultury, duchovní dimenze života. V tom společném hledání smyslu. Křesťané na to nemají monopol, ale jsou důležitou součástí téhle té péče o tuto životní oblast a mají zde spolupracovat i s těmi ostatními lidmi, kteří z těch různých filosofických východisek se snaží o podobné, o tu morálně duchovní kultivaci společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zní mi to jako nová etapa pro církve vůbec.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já doufám, že by to tak mohlo být a mělo být, ovšem záleží na tom, jestli bude dost lidí, kteří si uvědomí tenhle ten hlubší smysl těch iniciativ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V církvích máte na mysli?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
V budou v církvích a budou s tím umět pracovat, ale samozřejmě záleží na tom, aby ti lidé kolo to nějakým způsobem trošku zaznamenali, odložili pouze jen ty stereotypy v pohledu a církev a byli schopni si uvědomit, že se tam také děje něco jiného navenek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně věřící a nevěřící jsou jaksi odsouzeni v uvozovkách v té vzájemné koexistenci, aby spolu vyházeli.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, já si myslím, že to je něco, co je neobyčejně důležité a příznivé. Sám bych vůbec nechtěl být knězem v nějaké společnosti, kde je náboženství samozřejmou věcí. Já si myslím, že ten západ mezi vírou a nevírou dneska probíhá v srdci a mysli každého člověka a že v každém věřícím také je součást té skeptické kultury okolo a my jsme také součástí sekulární. Ateistická kultura, to je také naše biosféra a my se vůči ní nemůžeme prostě uzavřít jako věřící do nějaké komůrky, my také musíme hledat, co je tam a pozitivně na to nějakým způsobem navázat, ale uvědomit si, že i ti takzvaně nevěřící jsou určitým způsobem také věřící, že pro ně jsou také nějaké hodnoty svaté. Tohle je to pole té možné spolupráce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příliv přistěhovalců do Evropy nepřestává u sicilských břehů byly z moře zachráněny čtyři stovky utečenců, kteří se chtěli dostat na italské břehy, zavaleny jsou i řecké ostrovy v Egejském moři a to i v místech, kam běžně jezdí turisté na dovolenou. Jak vy vnímáte celou tu situaci. Jenom doplním, že více než 1320 běženců by do Česka mělo přijít z Itálie a Řecka a dalších 525 osob máme přijmout z uprchlických táborů mimo Evropu?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tohle je obrovský problém, na který vlastně dneska nikdo nemá odpověď, protože ten problém narůstá každým dnem a je to fenomén vlastně v tomhle tom rozsahu nový, protože především je třeba odmítnout takové ty silácké jednoduché recepty. Já si myslím, že tenhle ten ohromný příliv migrantů je celoevropská humanitární katastrofa. A nikdo dneska nemá představu o skutečných příčinách ani nemá nějaké jedno kompetentní řešení, protože ti lidé, kteří do Evropy proudí a dávají v sázku své životy, životy svých rodin pro vidinu nového života mezi námi, jsou velice pestrá směsice. Jsou tam lidé, kteří jsou pronásledováni pro svou víru a kulturu. Mimo jiné množství křesťanů, kteří prchají genocidou ze strany Islámského státu. Tedy lidé, kteří si plně zasluhují azyl a je skutečně mravní povinností vyplývající z naší lidskosti a ze samotných základů naší civilizace a naší politické kultury jim pomáhat a tato povinnost nás zavazuje k solidaritě a všechny země evropské rodiny. Na druhé straně je tam také stále přibývající množství té ekonomické migrace, u těch lidí, kteří si chtějí zachránit život před hladem a jejími důsledky válek a násilí. A také samozřejmě lidi, kteří se nechávají oklamat těmi zločinnými obchodníky s lidskou nadějí, než ti s tou neinformovaností, než kteří zcela nezodpovědně těm lidem slibují nesplnitelné a připravují jim vlastně teplo nad zemí. Samozřejmě my nemůžeme otevřít dokořán dveře, ale nemůžeme je také zavřít přede všemi. Takže musíme o těch věcech uvažovat, ale uvažovat celoevropsky a já se strašně bojím té narůstající nálady, xenofobní toho, co čtu na těch sociálních sítích na adresu těch migrantů. To jsou takové výlevy předsudků, strachu, sobectví, patologické nenávisti, nejen k těm migrantům, ale ke všem, kdo nechtějí s nimi skandovat ty primitivní slogany, takže mi tito lidé připomínají takový ten dav, který v závěrečné scéně Čapkovy Bílé nemoci rozdupe doktora Galéna, ten tichý čapkovský hlas lidskosti. Tedy ani já nemám spolehlivý recept na řešení toho tsunami migrantů, ale jen vím, že v atmosféře, která je otrávena těmi hlasy strachu, nenávisti, to rozumné racionální řešení nenajdeme, a že to řešení je třeba hledat společně na té evropské rovině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Faktem je, o Česko uprchlíci vlastně nemají zájem, nutno říct. O čem to vypovídá 26 let po sametové revoluci?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jednak, že naše země trošku ztrácí tu atraktivitu. Atraktivita byla dána, přiznejme si to, především osobností Václava Havla, jeho dva nástupci zdaleka tedy světovou veřejnost takto neoslovuje, abych to řekl mírně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale jsou to i ekonomika, sociální podmínky, sociální systém, když si navíc uvědomíme, z jakých zemí vlastně lidi a před čím utíkají.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jednak ti lidé z Afriky a z těchhle těch zemí asi toho o České republice moc neví. Ti asi vědí něco o Evropě, tak ví o bohatém Německu a ví o Anglii a tak dále. Takže možná to není nějaké hodnocení České republiky, ale prostě neznalost, že tady taková země je. Ale na druhé straně bohužel my se stáváme tou zemí, ve které třeba je největší strach z muslimů, paradoxně v zemi, která těch muslimů má nejméně. Čili ty strachy jsou většinou strachy vyvolané neznalostí anebo rozněcované skutečně těmi nezodpovědnými demagogickými skupinami, které šíří prostě takové legendy, jako třeba bylo v tom nedávném konfliktu v Olomouci. Tohle to je věc hrozně nebezpečná, protože teďka jde o to, my hrajeme vlastně o duši a smýšlení toho ohromného množství muslimů ve světě a v Evropě, který ať chceme nebo nechceme, přibývat bude. My je prostě nemůžeme vypovědět ze světa. To nejde. Ale jde o to, jestli my tyto lidi apriori budeme přiřazovat k těm extremistům, kteří zneužívají islámský esa a tím je vlastně tlačit tímhle tím směrem. Jako skupiny typu pana Konvičky a iniciativy "Islám v republice nechceme", ten vlastně strašně nahrává těm islámským fanatikům, protože oni chtějí ukázat, podívejte se, ten Západ vás nenávidí, ten Západ nenávidí islám jako takový, dejte se k nám. My bráníme islám. Ale je třeba ukázat, ne, my se nevymezujeme vůči islámu. My se vymezujeme proti fanatikům proti extremistům a máme úctu ke smýšlení druhých lidí a my chceme být vstřícní k těm, kteří i z těch jiných duchovních kořenů vycházejí, ale chtějí s námi tvořit nějakou civilizovanou společnost a těch také není málo, i když se o nic tolik nepíše v médiích, která samozřejmě jsou vyhládlá především na ty negativní a senzační zprávy. Takže já si myslím, že byť lidé, kteří volají po rozumné toleranci a na nějakém naivním zakrývání si těch rozdílů a nebezpečí, to by bylo špatné, ale kteří volají o tom rozumném řešení a tom dialogu, tak jsou prostě těmito fanatiky a lidmi plnými strachu a nenávisti prostě okřikováni. A málokdo i z těch politických představitelů má dost odvahy se proti tomuto, ano u nás bohužel většinového mínění postavit. Ale vzpomeňme na Masaryka, který byl schopen se postavit proti tehdejšímu rozšířenému antisemitismu a takových těch křiklounů bylo v jeho době také mnoho a on měl tu morální sílu se postavit proti té většině a já myslím, že zvláště v tom husovském roce, kdy si připomínáme další velkou postavu našich dějin, která měla morální sílu se postavit proti moci, takže bychom měli mít sobě tuhle tu mravní sílu. Ano, naslouchat hlasu svého svědomí, hlasu svého rozumu a nesnažit se plout jenom po proudu předsudků a často neinformovanosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, my si povídáme naposledy před letními prázdninami, kdy budeme v pořadu Jak to vidí opět cestovat, ale také zřejmě naposledy v letošním roce, protože vy se chystáte na delší pracovní pobyt do Spojených států. Co vás tam čeká konkrétně?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Předtáčíme, jak jsme přiznali tenhle ten pořad, protože jakmile skončí ty mé povinnosti akademické na filosofické fakultě a v akademické farnosti, tak mě nejprve čeká řada přednášek v Německu. Už několik let mne zvou němečtí biskupové, abych v jejich diecézích přednášel všem jejich kněžím, ale také se toho účastní biskupové nebo seminaristé nebo vedoucí seminářů a učitelé teologických fakult o situaci křesťanství dnes a perspektivách křesťanství a teď se k tomu přidali i luterští biskupové, takže například Magdeburgu budu přednášet společně evangelickým i katolickým duchovním, pak přišly dvě překvapivá pozvání na konferenci, která je pořádána k 50.Výročí skončení reformního druhého vatikánského koncilu. A takový závěrečný programový referát tam měl pronést manilský kardinál Tagle, jeden z nejbližších přátel a spolupracovníků papeže Františka. Je to člověk, o kterém se také uvažuje jako o jeho možném nástupci. Kardinál Tagle ale v poslední chvíli dostal nějaké aktuální povinnosti ve Vatikánu, tak jsem byl vyzván, abych tohle to téma převzal a na konci mluvil o tom, co církev čeká, jak dál po koncilu. Koncem srpna mě čeká další událost a to bylo vlastně největší překvapení pro mě tohoto roku. Já když jsem dostal pozvání osobní pozvání od papeže Benedikta VI., emeritního papeže, který každý rok koná v Castel Gandolfo letním sídle papežů u Říma takový třídenní seminář se svým s okruhem svých čáků, mezi něž patří například vídeňský arcibiskup kardinál Schönborn nebo jeho nástupce v tom úřadu prefekt a kongregace pro nauku víry kardinál Müller a řada dalších. A ti si každý rok zvou jednoho teologa, aby jim přednášel, tedy za přítomnosti papeže. Benedikta a diskutoval s nimi a letos papež Benedikt, který dostal moji knížku Trpělivost s Bohem česky Vzdáleni na blízku, to je ta knížka, která dostala před léty tu cenu za nelepší evropskou teologickou knihu a na základě toho papež Benedikt letos vybral mne, abych tomu jeho okruhu žáků přednášel na téma, jak dnes mluvit o Bohu, čili mám postaráno o úkol na celé prázdniny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím to nekončí. To hlavní přijde.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tím to nekončí. Pak přímo z Říma poletím do Spojených států, kde celý semestr mám přednášet na univerzitě Noter and Game, jedné z největších katolických univerzit, a já jsem se domníval, že tam bude také spousta času na psaní, přemýšlení a studování. Snad je uhájím, ale dostávám do té doby také řadu dalších pozvání na další americké univerzity. Aby to nebylo všechno, tak včera mi přišlo pozvání na pekingskou univerzitu do Číny, protože v Číně právě vychází jedna moje knížka v čínštině, takže mám co dělat, nebudu se v příštích měsících nudit, mám rozepsány dvě knížky a rozdělán jeden velký výzkumný úkol, na kterém pracuji se zajímavými lidmi z různých zemí a který by mohl možná přispět k určité vizi Evropy, vizi duchovního profilu Evropy a v roli křesťanů v Evropě, takže to jsou věci, které stojí přede mnou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prozradíte něco, nějakou tezi dvě, z té vaší vize?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Je to to, o čem jsme už se trošku zmiňovali, že hlavní energie křesťanů by neměl být jen ta péče o věřící v tom tradičním prostoru, ani ne tak klasická misie, která se snaží obracet nevěřící, ale že je to jednak snaha trošku obrátit křesťany z toho prostého býti křesťany, k tomu stávat se křesťany, hlouběji promýšlet to poselství křesťanství tváří v tvář těm výzvám dnešní doby, a potom naučit se doprovázet hledající a já myslím, že dneska největší počet lidí nejsou lidé, kteří jsou zabydleni v církevním křesťanství, že už také přestává lidi bavit takový dogmatický atheismus, ale že narůstá počet lidí hledajících a že je také důležité z těch lidí, kteří skoro nic nehledají, trošku probudit ten zájem o hledání. I těm, kteří se považují za ateisty, trošku dát otázku, co je pro ně to svaté, to nejdůležitější a s těmito lidmi vést vzájemný dialog, doprovázet se na cestě a tohle to si myslím, že může být pro tu profilaci naší celkové kultury, jakožto kultury dialogu a sdílení a pluralitní civilizaci něco velmi důležitého, tato kultura dialogu, která je kromě jiného také jedním z pilířů demokracie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Tomáš Halík, teolog, prezident České křesťanské akademie. Já vám děkuji za rozhovor, za vaše názory a přeji příjemný a zajímavý pobyt ve Spojených státech, ať splní vaše očekávání. Opatrujte se, všechno dobré.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Děkuji, snad přinesu něco, čím obohatím v budoucnosti i tento pořad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na viděnou. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.