Kalifornská firma nabízí autonomní dron s kamerou. V Česku ale létat nemůže
Bezpilotní letouny neboli drony vybavené kamerou kromě armády hojně využívají filmaři, stavební společnosti, novináři i řada nadšenců. Až do nedávna platilo, že se drony musí dálkově ovládat pomocí ovladače. Jedna kalifornská společnost ale nabízí stroj, který se bez toho obejde. Sleduje a natáčí svého majitele docela samostatně až z 30metrové vzdálenosti.
Obsluha Lily kamery je podle videí s tvůrci jednoduchá. Dron se čtyřmi vrtulkami vzlétne z ruky nebo ho prostě vyhodíte do vzduchu a díky náramku s vysílačem vás pak sleduje a natáčí v HD kvalitě.
Přístroj vydrží v letu zhruba 20 minut. Je vodotěsný a může tak přistát i na vodě. Měl by zvládat rychlost až 40 km v hodině. Podle všeho by tak mohlo jít o konkurenta kamer využívaných k natáčení outdoorových a extrémních sportů.
Ale inspirace přišla odjinud, jak řekl americké televizi CNN jeden z tvůrců dronu a spoluzakladatel společnosti Lily Antoine Balaresque, který studoval informatiku a robotiku na univerzitě v Berkeley:
„Byl jsem na rodinné dovolené a pak jsem procházel fotky z výletu, ale moje máma nebyla ani na jedné z fotek. A tehdy mě napadlo jak to zařídit, aby byli pokaždé všichni v hledáčku objektivu.“
Propagační video, kde autonomní dron filmuje snowboardisty a kajakáře, shlédlo na internetu za měsíc přes pět milionů lidí. Dron už firma nabízí za v přepočtu zhruba 24 tisíc korun s tím, že ho dodají příští rok. Kalifornští vývojáři tak díky předobjednávkám získávají peníze na další vývoj.
„Sami jsme vyvinuli hardware i software, který stále zlepšujeme. Dalším krokem je testování prototypu u našich prvních zákazníků, abychom viděli, jak ho používají, a mohli pak v únoru 2016 všem dodat perfektní přístroj,“ uvedl Antoine Balaresque v rozhovoru pro CNN.
Podobné autonomní drony už ale vyvíjí i další společnosti. A brzy by se měly objevit na trhu. Jak ale dodává Jakub Karas z Aliance pro bezpilotní průmysl, má tahle kalifornská vlaštovka jisté nedostatky:
„Hlavní slabinou je nemožnost vyhýbat se překážkám. Dron tupě následuje náramek, který je umístěn na uživateli. Tudíž ve chvíli, kdy se například bude pohybovat v lese nebo v užším koridoru, může se stát, že narazí do stromu nebo do jiné překážky. Kdyby případně těchto uživatelů bylo více, drony mezi sebou nekomunikují a jdou za svým unikátním náramkem. Mohou se tedy i navzájem srazit.“
Podle tvůrců to půjde po technické stránce vyřešit. Ale v současnosti to značně limituje prostředí a pohyb v něm při případném filmování.
Další nevýhodou je, že baterii nelze vyjmout. Několikakilový dron po dvaceti minutách natáčení v přírodě těžko dobijete.
Navíc je podle Jakuba Karase třeba přihlédnout k legislativě, která autonomním dronům také zrovna nepřeje:
„Dnešní bezpilotní prostředky fungují tak, že pilot na dálku ovládá dron nebo je možné mít takzvaný automatický let, který se dopředu naprogramuje a dron se pak vrátí na místo. Tento pohyb je v České republice povolený, ale autonomní provoz, kdy dron reaguje na pohyb nebo se pohybuje na základě svého vlastního myšlení, je v tuto chvíli v Česku zakázaný.“
Teoreticky jde požádat Úřad pro civilní letectví o výjimku. Ale hlavním pravidlem bývá, že dron se nesmí pohybovat nad ostatními lidmi. Dokud se nezmění zákony, autonomní drony se nejspíš v řadě zemí budou používat spíše jen výjimečně.
