Existuje závislost na cukru?
Stává se vám, že myslíte na sladké tak často, že už je to skoro posedlost? „Jsem závislá na čokoládě,“ povzdechnete si. Je to jen řečnický obrat, nebo skutečně existuje závislost na cukru, která se podobá té na drogách?
Jednoduchá odpověď neexistuje. S nárůstem obezity a na ni navázaných chorob je dnes toto téma velmi aktuální a hojně diskutované. Vědci však zatím mezi sebou nenacházejí shodu. Studiemi bylo sice prokázáno, že potraviny obsahující mnoho cukru aktivují v mozku stejná centra potěšení jako tvrdé drogy nebo alkohol, ale to ještě nemusí nutně svědčit o závislosti.
Problém je, jak závislost definujeme. Mluví se o psychických projevech – ztráta kontroly, toužení, obsesivní myšlenky, vědomí, že ta věc je pro mě špatná a negativně ovlivňuje můj život, ale stejně ji stále vyhledávám. A fyzických projevech – abstinenčních příznacích, jako je pocení, třes a úzkosti. Jenže cukr je součástí potravy, kterou potřebujeme k životu. Kde je tedy hranice mezi nutností a nezdravou závislostí?
Přiznáním existence závislosti na cukru otevřeme Pandořinu skříňku, varují odborníci.
Řada odborníků se obává, že uznáním závislosti na cukru, jako skutečně mimo naši vůli existující choroby, bychom otevřeli pověstnou Pandořinu skříňku. Obézní lidé by měli omluvu pro své přejídání: „Já za to nemohu, já jsem nemocný!“
Problém uznání existence závislosti na cukru tedy není jenom záležitostí vědy, ale spíše předmětem širší společenské diskuse.
