Jede vláček dokola... Fejeton Jany Mrázové
„Vlakem moc nejezdím, i když bych tuto možnost mohla využívat častěji,“ píše Slovenka Jana Mrázová. „Jako student mám cestování vlaky na území Slovenska zadarmo. Nepatřím k lidem, kteří jsou proti populistickému rozhodnutí Roberta Fica. Jeho jako osobu sice neschvaluji, ale když student nemá peníze, chytí se všeho.“
Jana Mrázová je, jak sama píše, děvče přímo zpod Tater. Horalka není, ale hory má ráda. Miluje hudbu, tanec, zpěv a divadlo. Kromě toho ráda píše a dlouhé chvíle při psaní někdy nahradí jízdou na koni.
Když se potřebuje vzdálit od rušného světa, zacvičí si jógu. Jana s psaním začala už na základní škole, když se se svými projevy účastnila soutěží v rétorice. Věnovala se i hraní divadla a přednesu poezie. Básně nejen přednášela, ale i sama psala, čímž se její tvorba dostala do několika sborníků. Účastnila se i různých festivalů, kde pracovala pro festivalový zpravodaj jako redaktorka. Jana je veselé děvče a ráda ve svých textech užívá ironii. O sobě však tvrdí, že ironická není.
Železniční doprava na Slovensku si však o ironii přímo říká. Janě například vadí, jak vypadá hlavní nádraží v Bratislavě:. „V první řadě si nemáte kam sednout. A když náhodou zajdete do čekárny, najdete tam spát bezdomovce. Potom ještě můžete zvolit jeden z nádražních bufetů, které si však stále drží pověst socialistické republiky. Nejvíc vás určitě pobaví Internet Café, kde však není připojení na internet.“
A co je podle Jany ještě horší, je zpoždění: „Přijdu v Liptovském Mikuláši na stanici, kde ohlásí zpoždění deset minut. Když vyhlásí zpoždění dvacet minut, vytahuji knihu. Když se to prodlouží na třicet, ponořím se do čtení ještě víc. A když je z toho hodina, začnu se hystericky smát.“
„Když bylo na Slovensku Mistrovství světa v hokeji, tak se aspoň vymalovaly špinavé podchody. Vlaky z Bratislavy do Košic jely vždy přesně, aby fanoušci stihli zápasy oblíbených týmů. Kde je to však nyní? Všecko je to ve stejném stavu, jako to bylo předtím. Jako bychom si chtěli dělat jméno jen navenek, ale ve skutečnosti se nestaráme, jak to všecko vypadá. Dokonce i Lublaň ve Slovinsku má hezčí hlavní nádraží než my,“ uzavírá Jana Mrázová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
