Oldřich Kužílek: Majetková přiznání a odpustná komise

A jsou v zásadě jen dvě možnosti – buď dělal něco špatně, anebo se podezření vyvrátí. Když se nevyvrátí, má podezřelý zase dvě možnosti – buď se přizná, anebo zatlouká. V obou případech ale bude následovat sankce a tím i vyřešení prohřešku. A tady je návrh zatím nedotažený.

Na každé přiznání má totiž navazovat odpuštění a rozhřešení. Odpuštění ale závisí na formě přiznání. Je namístě tehdy, je-li přiznání doprovozeno pokáním. Pak se může hříšník napravit a trestající se nemusí cítit jako nemilosrdný katan. Ale na tento duchovní rozměr celé problematiky majetkových přiznání jak se zdá ministerstvo financí nemá mentální kapacitu.

Chtělo by to prostě vytvořit odpustnou komisi. Ta by mezi majetkovými přiznáními vyhodnotila ta, která jsou vedena patřičným pokáním. Ptáte se možná, jak to pokání pozná. Snadno. Kajícník uzná, že si žil nad poměry. Život nad poměry má v sobě i něco pozitivního, třeba touhu po povznesení a lepším životě. To je jistě správný trend, ale má být duchovní, nikoliv jen hrubě materiální.

Cílem odpuštění by proto vedle materiální sankce bylo právě duchovní povznesení. A o to by se odpustná komise měla pokusit. Musí přesvědčit kajícníka, že je správné zaplatit nějakou tu daň či poplatek za duchovní povznesení. A pokud kajícník na to přistoupí, měl by dostat odpustek.

Komise by samozřejmě musela být složena z lidí, kteří o věci ví své a dovedou ji hodnotit nejen právně a daňově, ale i lidsky, psychologicky. Měla by zahrnovat experty, zastupující různé pohledy a zkušenosti. Například by v ní mohl zasednout Ivo Ištván za žalobce, Robert Šlachta za kriminalisty, ale i Marek Dalík za lobbyisty, Václav Klaus za amnestii, Jiří Ovčáček za výmluvy, Martin Bursík za zvířata a Petr Tluchoř za trafiky.

Takové komisi by žádný korupčník - zatloukač neodolal. Po několika větách těchto autorit, až by mu některý z komisařů pohlédl do očí a řekl „Nepokradeš“, sesypal by se, přiznal vše, co nakradl a s úlevou v srdci by nejen zaplatil, ale ještě poděkoval.