Jindřich Šídlo: Až budete stát v koloně...

Česko léta 2015 ukazuje cestovatelům svou nejméně přívětivou tvář. Nejde jen o rozkopanou dálnici D1, na niž jsme si měli čas už čas zvyknout v minulých letech, takže nás už nepřekvapí ani v těch dalších – a nikdo si moc nedovolí odhadnout, kolik jich ještě bude.

Česko letos celé připomíná jednu velkou stavební zónu, což by se snad dalo také pro jednou přežít, kdyby to ovšem člověka nepřivedlo k úvahám, že tohle není vlastně výjimka, ale výjimka potvrzující pravidlo.

Česko roku 2015 stavem své dopravní infrastruktury stále viditelně zaostává za vyspělým světem a bohužel nemáme ani příliš mnoho důvodů myslet si, že by se to mohlo v blízké době změnit.

Zkuste si jen vzít na chvíli do ruky mapu a dívat se. Za posledních 25 let jsme se dočkali dálnice přes Plzeň na Rozvadov, pak také z Prahy do Ústí a Hradce Králové a z Hranic na Moravě na Ostravu.

Čtěte také

A tím budeme také pomalu končit. Kde je dálnice D3 na jižní Čechy, těch zhruba 170 kilometrů, které se poprvé objevily v nákresech inženýrů v roce 1939 a které se také dodnes stále staví s termínem dokončení neznámým?

Nebo: Jak se asi tak nejlépe dostanete téměř odkudkoliv do Karlových Varů? Skoro by se chtělo říct, že letadlem z Moskvy.

Železnice, koleje, vlak|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Česko nemá dodnes ani přímé dálniční spojení se sousední Vídní, a dokonce ani cesta z Prahy na Berlín není úplně bez problémů, neboť na ní stále na severu Čech chybí posledních několik kilometrů, které předloni zavalil přilehlý svah. Zatím poslední slib dokončení zní prosinec 2016. Vsadí si někdo?

Třeba stejně jako na definitivní začátek provozu v tunelu Blanka, který se má veřejnosti otevřít 15. září. O pražském okruhu už není slušné ani vtipkovat, stačí se podívat třeba jen na wikipedii, kde už editoři raději přestali termíny dostavby jednotlivých úseků aktualizovat.

A velmi podobné, nebo možná ještě smutnější to je s vlaky. V zemi, která má ambice patřit k nejbohatším zemím světa, i v roce 2015 mezi dvěma největšími městy, vzdálenými od sebe 200 kilometrů, cestujete po železnici nejméně dvě a tři čtvrtě hodiny.

Samozřejmě: Pokud máte štěstí a na nejvytíženější tuzemské trati vás nepotká nějaká nepředvídaná, avšak zřejmě už očekávatelná nepříjemnost. Za stejnou dobu urazí třeba vysokorychlostní vlak mezi Madridem a Barcelonou víc než 600 kilometrů.

Mimochodem, ta trať letos slaví své 170. výročí. O vysokorychlostní železnici, která by i do Česka přinesla standardy cestování 21. století, slýcháme také už dobrých 15, 20 let – a nikdo si dnes vážně nemyslí, že bychom se v nejbližších 15 či 20 letech nějaké takové trati i dočkali.

Tenhle výčet není moc optimistický, zřejmě proto, že momentálně nemáme žádnou volební kampaň, v níž sliby stovek kilometrů dálnic patří k nezbytné výbavě někdy od roku 1992. V nekonečné koloně na D1 si na ně třeba vzpomenete. Šťastnou cestu.